Německo prosazuje svůj narativ příběhu běženců

O tom, že běženci procházející Evropu míří z drtivé většiny do Německa, je jasno. Svědčí o tom už fakt, že speciální vlaky jely z Budapešti do Mnichova, nikoliv do srovnatelné Vídně. Ale o tom, jaký definitivní postoj zvolí německá politika, se rozhoduje právě teď. Jisté je tolik: německá pozice – pro běžence atraktivní – se změní jen v detailech. Třeba v tom, že na seznam „bezpečných zemí“, jejichž občanům Německo už nebude udělovat azyl, přibude Albánie, Kosovo a Černá Hora. Ale to zásadní zůstává.

Čteme-li, že Německo navýší rozpočet pomoci uprchlíkům o šest miliard eur, zní nám to jako olbřímí číslo (de facto cena Temelína). Jiná čísla jsou nižší, leč ilustrativnější. Třeba srovnání počtů lidí, jimž Německo odmítlo azyl, a těch z nich, kteří zemi skutečně opustili (v podání Radia Berlin-Brandenburg): 2012 – 4200 odmítnutých, 360 jich odjelo; 2013 – 4600 a 500; 2014 – 9600 a 600. Problém se prostě nezmenšuje.

Ale to vše je spíše účetnictví. Účetnictví, koaliční rozmíšky ani zájmy jednotlivých spolkových zemí nemění skoro nic na základním poselství, jež z Německa – z úst jeho politiků, klávesnic publicistů i spontánní aktivity obyvatel – zaznívá: Německo se rozhodlo být majákem dobra v Evropě a z této cesty se nikým nenechá svést.

Před 25 lety říkal kancléř Kohl, že sjednocené Německo je jen jednou stranou mince sjednocené Evropy. Stalo se, i když možná jinak, než si to on sám představoval. Před týdnem řekl prezident Gauck, že běženci představují pro Německo šanci: „Ještě více lidí než dosud se odpoutá od obrazu národa, který je homogenní, ve kterém je mateřskou řečí skoro všech němčina, ve kterém převažuje křesťanství a světlá barva kůže... Musíme národ nově definovat jako společenství různých.“

Toto je dobro, kterým tolikrát proklínané Německo odčiňuje absolutní zlo spáchané nacisty. Je to pěkné, ale má-li se tento model plošně použít pro Evropskou unii, nastává problém. Vždyť v EU jsou státy, jež absolutní zlo odčiňovat nemusí. Ty necítí povinnost přijmout německý formát odčiňování. Dobře to ilustruje Wikipedie. HesloVergangenheitsbewältigung (vyrovnání se s minulostí) má osm jazykových mutací, ale pro to slovo mají vlastní výraz jen dvě z nich – ruská a chorvatská.

Německo má jasno, ale ne všichni ostatní. „Německo nemusí dávat uprchlíkům do oken svíčky. Samo je majákem. Nemusí nic slibovat. Samo je příslibem,“ napsal Volker Zastrow do Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ale i maják řeší problémy evropsky. „Uprchlíky a azylanty si musí evropské státy spravedlivě rozdělit podle kvót,“ píše Zastrow. „V těchto otázkách už nemůže existovat národní sebeurčení.“ Můžete hádat, kdy totéž nahlas řekne první německý politik.

LN, 8.9.2015