Maďarské referendum dopadlo dle očekávání. Pozoruhodné byly spíše jeho okolnosti. Řekly nám hodně o reprezentativní demokracii a o moudrosti většiny.

V chaotickém světě dneška jsou politici často konfrontováni s překvapivými a zlomovými procesy, které v okamžiku jejich zvolení nikdo nepředpokládal, a pro jejichž řešení tudíž nemají mandát. Je proto namístě, když se vláda zeptá celé společnosti. Tím, že Viktor Orbán vyhlásil referendum, dokázal, že správně chápe pojem reprezentativní demokracie a chce vládnout s lidmi a ne nad nimi.

Demokratické vládnutí v dnešním chaotickém světě nemůže být paušálně legitimizováno pouze jednou za 4-5 let. Vlády prospějí jak prosaditelnosti svých plánů, tak i své vlastní stabilitě, když při zlomových rozhodnutích konzultují celou společnost a opřou se o rezervoár jejích zkušeností.

Volební chování maďarských voličů dokládá moudrost masy, na kterou v debatě s odpůrci referenda v posledních týdnech opakovaně upozorňuji. Realistovi je přece jasné, že Maďaři nepodlehli Orbánovu vymývání mozku proti přijímání migrantů; to by jich jistě přišlo k volebním urnám zřetelně nad 50 procent.

Naopak. Lidé správně odhadli jak převládající postoj ve společnosti, tak i to, že jej vláda bude respektovat. Neušlo jim ani to, že boj o kvóty je již pro Brusel prohraný, a výsledkem všech těchto úvah byla volební účast pod padesáti procenty.

A jen na okraj. Proč vlastně nejsou ve výsledku referenda viditelní Orbánovi odpůrci, o jejichž (zřejmě spíše domnělé) početnosti nás média tak neúnavně informují? Měli přece možnost použít referendum o migrantech k tomu, aby dali najevo, že ve společnosti existuje masivní opozice proti celkovému kurzu Orbánovy vlády.