Postoje k Rusku se liší víc v rétorice než v realitě

Říká se, že Evropa je vůči Rusku a Putinově politice nejednotná. Je to už klišé. Jako každé klišé má i toto nějaký základ, ale skutečnost mu až tolik neodpovídá. Ano, pozice států EU se odlišují od postojů USA či Británie. Ale vzájemné rozdíly v rámci EU zásadní nejsou. Ať už si to vyhodnotíte jako minus, či jako plus.

Vidíme to teď, kdy francouzský prezident Macron zamířil do Moskvy, německý kancléř Scholz do Washingtonu (jednat o Rusku i Ukrajině), šéfka německé diplomacie Baerbocková do Kyjeva a českému prezidentu Zemanovi se vyčítá poškozování česko-ukrajinských vztahů. Jistě, rétorika těchto státníků se různí, ale jejich cíle se liší méně, než by se mohlo zdát.

Macron před odletem do Moskvy řekl: „Geopolitickým cílem Ruska dnes není Ukrajina, ale vyjasnit si pravidla soužití s NATO a EU.“ Kde už jsme to slyšeli? Od Putina na bezpečnostní konferenci v Mnichově před 15 lety. Ještě výrazněji od jeho ministra Lavrova tamtéž v únoru 2015. („Nejprve se musí znovu nastolit mezinárodní bezpečnostní řád, pak může následovat řešení pro Ukrajinu.“) Říká-li to teď Macron, neznamená to, že jde hned na ruku Putinovi, ale že si uvědomuje jeho priority. Kancléř Scholz zase před odletem do USA trval na tom, že Německo zbraně na Ukrajinu vyvážet nebude.

Oba státníci chtějí v jádru totéž, co Miloš Zeman (zkoumat ruské priority, nevyvážet zbraně na Ukrajinu), leč nenadává se jim otevřeně do zrádců Západu. Zeman má neblahý dar. Dokáže sice nahlas otevírat zamlčovaná témata a nabízet nekonvenční postupy (v roce 2017 řekl, že Krym už je pro Ukrajinu definitivně ztracený, ale mohla by dojednat s Moskvou odškodnění). Ale nabízí to v balení působícím odpudivě (Ukrajina mu vyčetla, že uvažuje ve stylu „o nás bez nás“, na což má být Česko citlivé). Je škoda, že tak pomíjí veškerou solidaritu s Ukrajinou. Devalvuje tak argumenty, jež by posloužily jako oponentura v době, kdy hlavní názorový proud nahlíží Rusko jen jako zdroj ryzího zla.

LN, 8.2.2022