Také Němci kritizují přílišnou moc svého „Prymuly“
Co je teď na sledování Německa nejzajímavější? Že mají hodně nakažených, ale poměrně málo zemřelých? Že strategii „volnějšího průchodu“ nákazy zostřili? (Pohromadě smějí být nanejvýš dva lidé.) Tyto věci tak nějak patří k německé efektivitě. Ale je tu něco překvapivějšího. Německá vnitřní debata je až nečekaně otevřená a kritická, a to i vůči vládě. Působí to jako velký kontrast oproti roku 2015.
Když Německo na vrcholu migrační kalamity otevřelo hranice a vžilo se do role morálního majáku světa, na domácí scéně ten krok téměř nikdo nekritizoval. A pokud ano, dostal nálepku tmáře, populisty, ba neonacisty. Na vrcholu pandemie Covid-19 to vypadá úplně jinak, což je zřejmě i tím, že s nákazou koronavirem se nespojují morální soudy. Kritika vlády si vydobyla zpět ztracenou pozici. A zdůrazněme, že kritika neznamená odsudek, ale hodnocení, zvažování kladů a záporů, poukazování na rizika. Takže i když vláda teď posiluje u voličů, neplatí to paušálně. Ukazuje to i kritika téměř ústavní role Lothara Wielera, šéfa Ústavu Roberta Kocha, s trochou nadsázky by šlo říci „německého Prymuly“.
V komentáři to vystihl Mathias Dörfner, předseda představenstva koncernu Axel Springer: „Když šéf Ústavu Roberta Kocha řekl, že masivní restrikce by mohly trvat dva roky, ztratil jsem důvěru (ač potom vzal svá slova zpět). Každý školák ví, že světová ekonomika a naše společnost takový útlum neunesou ani několik měsíců. Kdo tak uvažuje a hovoří, nesmí být nejdůležitějším kompasem vlády.“
To není kritika samotných epidemiologů ani samotné vlády. Je to kritika situace, kdy je vláda jen reproduktorem vybraných expertů a pomíjí svoji politickou roli. Kdy kancléřka řekne (vytrženě z odborného kontextu), že se může nakazit až 70 procent Němců, nebo kdy profesor Wieler mluví až o dvou letech přísných restrikcí. Mimochodem, nemluvil o dvouletém termínu uzávěry hranic i profesor Prymula? Právě toto jsou věci, kde musí uplatnit svůj vlastní kompas vláda.
LN, 26.3.2020