Zpráva o vyšetřovací praxi CIA klade zásadní otázku

Mučení odmítají všechny vyspělé společnosti, a to za všech okolností. Zakazují je mezinárodní i národní dokumenty. A přece se mučí. Je to příznak ryzí společenské patologie, nebo i cesta k výsledkům? Tu otázku zdvihá zpráva amerického Senátu o vyšetřovací praxi CIA.

Zprávy tohoto typu bývají zpolitizované. „Akce, které CIA prováděla před dekádou, jsou skvrnou na našich hodnotách a historii,“ řekla šéfka senátního výboru Feinsteinová. S tou skvrnou má jistě pravdu. Kdo tomu nevěří, ať si zkusí představit, že by byl sám podroben „rektální rehydrataci“. Ale odkud bere senátorka jistotu, že takto se CIA chovala pouze „před dekádou“? To jako že s nástupem prezidenta Baracka Obamy prošla transsubstanciací, přestala se chovat jako tajná služba a se zajatými džihádisty začala zacházet v rukavičkách?

Aby bylo jasno, to není nic proti Feinsteinové ani kritice CIA. Ta si na vidle nabíhá sama. Třeba už svými eufemismy. Víte, co je to EIT? Enhanced Interrogation Techniques – rozšířené vyšetřovací techniky. A opět. Kdo si myslí, že to není mučení, ať okusí „rektální rehydrataci“. CIA si nabíhá i vlastní obhajobou: popírá, že šlo o mučení, ale zároveň tvrdí, že díky EIT získala informace potřebné k odvrácení teroristických plánů, polapení teroristů i k záchraně civilních životů. To jako že i tvrdí džihádisté „zazpívali“ jen pod lehkým nátlakem?

Zprávu, která vyvolala takový rozruch, musíme vnímat ve dvou rovinách. Ta mravní je jasná – velí odmítat veškeré mučení a v tom je zpráva konsenzuální. Ale pak je tu rovina praktická – ta říká, že někdy se společnost rozhoduje mezi dvěma zly. Že v jistých situacích lze mučením konkrétního člověka získat informace, jež pak vedou k odvrácení mučení většího počtu jiných lidí, nota bene nevinných. Právě v tomto bodě je senátní zpráva kontroverzní a napadaná.

Dokument Senátu tvrdí, že pomocí mučení CIA nezískala žádnou relevantní a hlavně věrohodnou informaci. Že to, co vyslýchaní vypovídali, neodpovídalo realitě, ale jen přání, aby výslech skončil. Byly výsledky opravdu tak bezvýznamné? Nebo má pravdu CIA, která tvrdí opak? Člověk, který podrobně nezná konkrétní případy, to nemůže potvrdit ani vyvrátit. Ale právě tak nemůže ani šmahem hodnotit zprávu Senátu, ani definitivně odpovědět na základní otázku: Může mít někdy mučení smysl?

LN, 11.12.2014