Rakousko si notuje s Ruskem, ale cíl je v mlhách

Rakouský kancléř Sebastian Kurz se nezastaví. Na to, že je mu jen 32 let, působí jako zkušený lídr, diplomat i vyjednavač. Teď se v Petrohradu opět setkal s prezidentem Putinem. A i když říká, že Rusko si ho cení coby lídra země předsedající EU, skutečnost bude hlubší. Letos Kurz jednal s Putinem už počtvrté, což evropský standard překračuje. I Německo, hegemon a neformální lídr EU, jedná s Putinem, šéfem jeho diplomacie Lavrovem, ba i náčelníkem generálního štábu Gerasimovem. Německá média tomu říkají „permanentní dialog“. Ale Kurz si u mluvčího Kremlu polepšil – prý jde o „konstruktivní a intenzivní dialog“.

Citlivé body toho dialogu se nezveřejňují. Ví se jen tolik, že šlo o energetiku (Kurz podpořil plynovod Nord Stream 2, který vadí Polsku), o protiruské sankce, Ukrajinu a Sýrii. Kurzovi se nelíbí činnost íránských vojáků v Sýrii a chtěl by „vyvést všechna cizí vojska“. Jenže kdyby to Moskva prosadila, musela by tam za Írán odvádět špinavou práci v pozemních bojích. Navíc by se musela vzdát svého argumentu, že je v Sýrii legálně, neboť na pozvání syrské vlády. To přece Írán taky.

Řešení je za obzorem a Kurz to asi ví. Na místě jsou přízemnější otázky. Má-li už tak dobré vztahy s Putinem, říká mu nahlas (tak jako kancléřka Merkelová po anexi Krymu), že cizí území si nemůže brát jako zboží v obchodním domě Gum?

Rakousko-ruské vztahy teď působí jako velmi dobré. Kdybychom chtěli zjistit, kdy byly tak dobré naposled, možná bychom se museli vrátit až do éry kancléře Metternicha. Do září 1815, kdy Metternich – po společném vítězství nad Napoleonem – založil s Ruskem a Pruskem ultrakonzervativní Svatou alianci. Bylo to na žádost cara Alexandra I., jenž myšlenkově souzněl s Metternichem. I největší kritici Sebastiana Kurze by mu měli přiznat, že ideově s Putinem nesouzní. Otázka ale zní, zda samotná ofenziva šarmu, vstřícnosti a jednání mladého kancléře stačí k tomu, aby s mazanými ruskými praktiky dohodl nějaký modus vivendi.

LN, 4.10.2018