GLOSA: Konfederační vlajka

Když se po hrůzostrašné hromadné vraždě v černošském kostele v Jižní Karolině rozvinula debata o roli konfederační vlajky jižních států z americké občanské války, připomnělo mi to první dojmy z mého života v Americe. Psal se rok 1953 a já jako úplný nováček jsem se dostavil co student na univerzitě ve Virginii pojmenované podle veliteli jižanských vojsk, generálu Robert E. Lee, která se hrdě hlásila k jižanským tradicím. Přirozeně, nestudoval tehdy na ní ani jeden černoch, ale také ani jedna dáma, což se ovšem vše časem změnilo.

I pro takového jelimánka, jakým jsem tehdy nesporně byl, velkým překvapením bylo to množství konfederátních vlajek kolem mne - na autech, na domech, na klopách, na šátcích. Nějak mi to nešlo všechno do hlavy: nedávno jsem totiž jenom zažil jeden konec války v Evropě. Tři roky poté jsem byl náhle rodiči přestěhován do Západního Německa, kde bylo neslýchané, že by si tam někdo snad dovolil na baráku vyvěsit hákový kříž a pak tvrdit, že i ten Hitler měl přeci jenom své kladné stránky. Ani v Itálii, kde prý Mussolini dokázal to téměř nemožné, čili aby vlaky jezdily včas, si nikdo si prý nedovolil znovu obléknout černou košili.

Ale v Jižní Karolině, tak jako tehdy před nějakými těmi šedesáti lety ve Virginii, dodnes visí jižanské vlajky na prominentních místech a jejich zastánci tvrdí, že vlajka ctí jen ty pozitivní stránky nekdejší americké konfederace. Takové pozitivní stránky mohli ovšem ve své říši hitlerovci zaznamenat také – byly tu přece ty dálnice, plná zaměstnanost a nesmírný obdiv fašistů po celém světě. Prostě pořádek, pracovitost a hrdost.

Ovšem v případě americké konfederace tu byla i ta nepříjemná skutečnost, že tento stát byl tím posledním v civilizovaném světě, kde otroctví bylo nejen právním pojmem, ale v některých státech (jako třeba právě v Jižní Karolině) otroci představovali většinu obyvatelstva.

Opravdu tedy nevím, jestli bych byl příliš hrdý na tradice někdejšího státu, kde téměř většina obyvatelstva nebyla vůbec považována za obyvatelstvo, ale za majetek těch druhých.