Co sděluje Elke Kahrová v čele Štýrského Hradce

Zkuste si představit toto. Obecní volby v Brně vyhraje KSČM a Marta Semelová se stane primátorkou druhého největšího města v Česku. Šedesátnice, spjatá s komunistickou stranou víc než čtyřicet let. Co by následovalo? Jak silné by byly demonstrace?

A teď si vezměte zprávu o obecních volbách ve Štýrském Hradci. Vyhrála Komunistická strana Rakouska a do křesla primátorky druhého největšího města státu míří Elke Kahrová. Šedesát jí bude za měsíc, s komunistickou stranou je spjatá skoro čtyřicet let. Úhrnem, se Semelovou by si mohly podat ruce. Anebo ne?

Štýrský Hradec, Rakousko i Evropská unie to berou v klidu. Neděsí se narušení právního státu, jak by tomu bylo po vítězství antikomunistů. Ta optika má svůj důvod ve slovním spojení „tady se to stalo“. V zemi, kde KSČ totalitně vládla, nechávala popravovat lidi, střílela je na hranicích a zavírala do uranových lágrů, znamená komunismus něco jiného než tam, kde působí jen jako ideologie. Ve Štýrsku uspěl i díky své bytové politice a husitskému étosu. „Odevzdáváte stále polovinu platu chudým?“ Tak se ptá novinář listu Kronen Zeitung. „Víc,“ odpovídá Kahrová. „Jako politička beru 6100 eur čistého. Z toho si 1950 eur nechám a zbytek dávám potřebným.“

Lidé vyrostlí v komunismu toto neznají. Děsí je, když Semelová velebí Klementa Gottwalda. Přitom francouzský spisovatel Houellebecq nedá dopustit na stalinistickou babičku, která ho vychovala. Britský esejista Aaronovitch si dělá legraci z toho, že jeho matkou byla stalinistka (kniha Politická zvířata: má rodina a jiní komunisté). To lze chápat. „Tam, kde se to nestalo“, kde nezažili vládu komunistů, je mohou volit či si z nich dělat legraci. Ale proč táž logika neplatí i jinde? Proč se radikální antirasismus vymáhá i „tam, kde se to nestalo“? Kde neměli kolonie a neobchodovali s otroky? Pokud se tady – na rozdíl od vztahu ke komunistům – vyžaduje v EU jednota, posiluje se tím pocit dvojího metru.

LN, 29.9.2021