Stereotypy jako vydírání ropou už moc neplatí

Atmosféra v Perském zálivu houstne. Můžeme si stokrát říkat, že válku nechtějí USA ani Írán, ale kritické situace vznikají i bez rozkazů nejvyšších velení. Třeba jako v roce 1988, kdy americký křižník Vincennes špatně vyhodnotil data a sestřelil civilní íránský airbus letící do Dubaje (290 mrtvých). I teď je situace napjatá natolik, že rizika nelze předvídat. Ale zároveň vychází najevo skutečná povaha jistých přežívajících stereotypů.

Důležitá otázka zní: Jak to, že situace v Perském zálivu houstne, ale trh s ropou nedivočí? Opírá se o klíčové slovo Hormuz. Hormuzská úžina mezi Arabským poloostrovem a Íránem záliv obrazně uzavírá. A mohla by ho uzavřít i doslovně, kdyby začala horká válka. Uzavřít ve smyslu odříznout od dopravy většinu ropy, kterou těží Írán, Irák, Kuvajt, Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar i emiráty. Dříve se udávalo, že úžinou prochází přes 30 procent světové dopravy ropy. Dnes, po válkách, revolucích i stavbě ropovodů, to bude méně, ale stále ještě dost na pořádný otřes – zásobovací i cenový.

Kdo viděl filmové záběry z ropných krizí 70. či 80. let, ví, že nejde o bublinu. Běžné pumpy v USA s nápisy „dnes není benzin“ patřily ke koloritu roku 1979. Kdo si dnes stěžuje, jaká panuje hysterie kolem klimatu a Grety Thunbergové, mohl vidět ještě větší hysterii kolem ropy a benzinu.

Tak znovu. Proč teď taková hysterie nebují? Proč se o ní ani výstražně nemluví? Padají různá vysvětlení. Třeba že obchodní válka USA s Čínou tlumí konjunkturu i ceny ropy. Nebo že organizace OPEC už předem omezila těžební kvóty. Ale do značné míry je to i tím, že neplatí leckteré dávné stereotypy.

USA už nejsou závislé na dovozu ropy jako dřív, naopak vyvážejí svou ropu z břidlic. I kdyby se Hormuzská úžina pro dopravu ropy zcela uzavřela, Amerika to nepocítí a tamní benzinové pumpy zůstanou v provozu. Pro Evropu platí při napětí v Zálivu totéž, ale už by to neplatilo v případě horké války.

Ať už si myslíte o Donaldu Trumpovi cokoliv, některé jeho kroky odhalují skutečnou tvář letitých stereotypů. Když loni rozhodl přesunout ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma, ukázalo se, že odpor byl slabší, než se čekalo, že arabský svět vidí větší hrozbu v Íránu a džihádismu než v Izraeli. Nyní se ukazuje, že oslabuje potenciál ropného vydírání, ať už by ho zkusil kdokoliv. To není tak špatná zpráva.

LN, 15.5.2019