GLOSA: Když to v hrnci vře
Nejde o pouliční kravály, ale o společenský konflikt
Je těžké zkoumat fenomén žlutých vest. Média se soustředí na kravály v ulicích s tím, že jde o francouzský folklor. Svým způsobem je to analytická past: čím více se soustředí pozornost na násilí, tím méně se bere v potaz společenský problém za ním; a čím více se zkoumání protestů od kraválů oprostí, tím více působí žluté vesty jako okrajoví zpovykanci. I proto možná zaujme spíše pohled beletristický – kniha Serotonin provokativního spisovatele Michela Houellebecqa. Přesněji jeho pohled na společenský střet, který jako by bublal pod pokličkou a teď jen v podobě žlutých vest vyhřezl navenek.
Je to konflikt nazývaný různě – konflikt metropolí a venkova, vzdělaných elit a běžné populace, pokrokářů a tmářů. Na webu se objevila výstižná charakteristika: je to společenský konflikt těch, kteří se bojí konce světa, a těch, kteří se bojí konce měsíce. Rozuměj těch, kteří se obávají o osud planety, progresivistické politiky i otevřené společnosti a hlavně toho, že pohyb světa, s nímž se ztotožnili, ke stále lepšímu a pokrokovějšímu se může obrátit. A těch, kteří se obávají běžného placení účtů, nájmů či odvodů ke konci každého měsíce.
Ten konflikt není specificky francouzský. V Británii vyhřezl při referendu o brexitu, v USA při volbě Donalda Trumpa, ve Francii při vzepětí žlutých vest v reakci na zdražení pohonných hmot. Že ještě nevyhřezl v Německu, je dáno tím, že Německu se daří. Ať se německý občan podívá na sever, jih, východ či západ, vidí problémy, takže překousne vlastní skuhrání a je rád za status quo. Ale to neznamená, že pod pokličkou stability, pokroku a politické korektnosti tam takový konflikt nebublá. Toto je poselství žlutých vest.
LN, 7.1.2019
