Jak se před osmdesáti lety Sověti družili s wehrmachtem

Z odmítání pomníků se stává hobby progresistů na celém Západě. I Praha si užívá patálie s maršálem Koněvem: Rusko trvá na optice roku 1945, své kanonizaci dějin a výhradní roli osvoboditele. Progresisté trvají na svém kádrování válečníků podle současných norem. Ale snad by se našel i jiný přístup. Pomníky nebourat, ale naopak stavět. Pěknou inspiraci nabídlo nedělní 80. výročí.

Ví se, že druhá světová válka začala 1. září 1939, když německá armáda napadla Polsko. Méně se ví, že pro Sovětský svaz válka nezačala až 22. června 1941 (po napadení Německem), ale již 17. září 1939, když sovětská armáda napadla Polsko, čímž dovršila jeho porážku. Moskva to vykládá jako útok vynucený postupem německého nepřítele. Jenže ten útok byl kooperativní, jak doložila společná německo-sovětská vojenská přehlídka 22. září v Brestu. Podrazila legendu, že na sebe narazily dva nepřátelské režimy. Kdepak. Obě armády se v klidu setkaly, v Brestu absolvovaly přehlídku, pak se wehrmacht stáhl a podle dohody předal pevnostní město Sovětům.

Najděte si na Wikipedii heslo German-Soviet military parade in Brest-Litovsk (není v české ani německé verzi). Snímky ukazují atmosféru družby, například motocyklisty wehrmachtu uvolňující cestu sovětským tankům či generály Guderiana a Krivošejna v přátelské debatě. A teď řekněte: není to pěkný námět na pomník? Byl by to pomník nikoliv kanonizované verzi dějin z jara 1945, ale pomník lecčemus podrazáckému, co tomu předcházelo (či následovalo). Nebylo by to falšování historie, ale zachycení její pestrosti. Sovětské armádě (u nás zastoupené Koněvem) patří úcta za závěrečnou porážku nacistů. Ale to neznamená, že se na osmdesát let staré události smíme dívat jen brýlemi Moskvy – přičemž ty putinovské se začínají podobat těm stalinským.

LN, 21.9.2019