O zemi, jež sází na odpovědnost i rozum občanů

Sledujete ještě čísla a zprávy o „koroně“? Takových lidí už asi moc není – oproti sílící většině těch, kdo sledují spíše uvolňování karantén. Ale i mezi drobnými zprávami se najdou zásadní poznatky. Například informace o tom, že Švédsko není na cestě k dosažení kolektivní (stádní) imunity. Z testování totiž vyplývá, že protilátky má v krvi jen 7,3 procenta obyvatel Stockholmu a metropolitní oblasti. Na té zprávě není zásadní samotné číslo, ale vlastně jen to, že pochází ze Švédska. Právě to je na ní výbušné.

Švédsko je de facto jedinou zemí Evropy (zpočátku to byla i Británie, ale ta rychle obrátila, a Bělorusko se moc nepočítá), která v boji proti nákaze zvolila alternativní kurz. Vyhnula se tvrdé karanténě, uzávěrám, stavu nouze i rozkazům. Nezavedla plošnou povinnost roušek, nechala otevřené školy, restaurace i noční podniky. Výslovně zakázala jen shromáždění nad 50 osob. Místo toho vsadila na doporučení, disciplínu obyvatel, jejich odpovědnost k sobě i okolí a jejich zdravý rozum. Tak hovoří i „švédská tvář korony“, epidemiolog Andreas Tegnell. S tím, že to sice bude stát tisíce mrtvých, leč protihodnotou bude nekolabující ekonomika a společnost i přirozené promoření (stádní imunita) obyvatel.

Teď vidíme, že stádní imunita se nedostavila. Znamená to, že švédský postup se ukázal jako nesmyslný? Takhle to říci nelze. Ano, Švédsko vsadilo na stádní imunitu. A i když tato sázka zatím nevychází, vycházejí najevo jiné věci. V počtech nakažených i zemřelých na počet obyvatel je na tom Švédsko o dost lépe než Belgie, Británie či Itálie. Už tím nastavuje zrcadlo stádní mentalitě v EU. Postupům, jež inspiruje německý výraz alternativlos – to nemá alternativu. Nebo výhrůžným řečnickým figurám typu: „Jen si zkuste představit, že toto by bylo jinak...“ Díky Švédsku si alternativní postupy představit dokážeme, a to se všemi úspěchy i neúspěchy, plusy i minusy. Tudíž si můžeme spolu s Palackým říci: Kdyby Švédska nebylo, museli bychom ho vymyslet.

LN, 23.5.2020