O čem se rozhodovalo v Postupimi před 75 lety

Když se připomínají 75. výročí událostí z konce druhé světové války, přichází otázka: Kdy, kde a v jaké podobě byl dojednán mír? Odpověď skrývá záludnosti. Jasno je v onom „kdy a kde“. Před 75 lety v Postupimi. Tam se 17. července 1945 sešli Truman, Churchill (po týdnu ho nahradil nově zvolený premiér Attlee) a Stalin. Ale co dohodli? Skutečný mír? To už je složitější.

Ta sešlost se stala předmětem výkladů. Každý si z ní vybíral své. Moskva posunutí hranic i sféry vlivu na západ, Varšava i Praha požadavek vysídleních německých menšin. Jenže v Postupimi nebyla uzavřena široce respektovaná mírová dohoda, jež by udělala definitivní tečku za druhou světovou válkou. Něco jako vestfálský mír, který ukončil třicetiletou válku, vídeňský kongres, který dohodl uspořádání po válkách napoleonských, či konference ve Versailles, jež uzavřela první světovou. V tomto smyslu se Postupim víc podobala příměří z července 1953 v Koreji. To sice ukončilo boje, ale nepřineslo široce přijatý mír (formálně vzato ta válka trvá, což dokládá přítomnost amerických jednotek pod vlajkou OSN).

Konference v Postupimi zrušila veškeré anexe Německa od roku 1937. Ustavila jeho vojenskou okupaci. Stanovila změny některých hranic (třeba Československo bez Podkarpatské Rusi). Legitimizovala požadavek na odsun německých menšin. Leč jiné věci – třeba hranici na Odře a Nise – nechala až na mírové konferenci, která se ovšem nikdy nekonala. Respektive nahradila ji až Smlouva o konečném uspořádání vztahu k Německu, podepsaná 12. září 1990 v Moskvě.

Až tam, po pádu berlínské zdi, byl podepsán fungující mír. Mír, který i tak podléhal výkladům (nařídila konference odsun Němců, či ho jen zdráhavě přijala jako hotový fakt?). Mír, který sice uzavřel druhou světovou válku, ale v době, kdy už platil ještě nedokonalejší mír (jen ústně dohodnutý mezi Reaganem a Gorbačovem na Maltě) po válce studené. S jeho různými výklady se potýkáme dodnes.

LN, 17.7.2020