Má politické trestání široce srozumitelná pravidla?

Donald Trump kývl na protiruské sankce. Den předtím USA uvalily sankce na venezuelského prezidenta Madura. A ještě o den dříve Trump napsal, že Čína nedělá nic se severokorejskou hrozbou a že tak to dál nepůjde – i z toho čiší myšlenka na sankce jako sláma z bot.

Ty věci nelze házet do jednoho pytle. Madurova Venezuela opravdu vyrazila na cestu k diktatuře, ba totalitě. Čína se pouze nechová tak, jak by si americký prezident přál. Rusko je kapitola sama pro sebe. Ale kdyby to vše chtěl někdo shrnout tak, aby i běžný volič – americký, evropský či jiný – pochopil, v čem spočívá a o jaký systém pravidel se opírá politika sankcí, byl by to úkol téměř nemožný.

V sankcích proti Rusku prezident Trump pouze dotahuje to, co nachystal již prezident Obama – jen tomu dal prováděcí razítko. Tak proč takový rozruch? Loni se Evropa děsila, že vyhraje-li americké volby Trump, obejme se s Putinem a odvolá sankce. Hrozná představa. V praxi je to ale opačně. S Trumpem se sankce neuvolňují, leč zpřísňují. Jenže Evropa se děsí ještě víc. Německá ministryně Zypriesová říká, že Trumpovy sankce porušují mezinárodní právo. To jako že košer jsou jen sankce schválené Radou bezpečnosti OSN? Pak ale nejsou košer ani protiruské sankce EU. Šéf Evropské komise Juncker si zase stěžuje, že Trumpovy sankce ohrožují energetickou bezpečnost EU. To jako že se mají používat sankce jen tak slabé, aby nikoho neohrozily?

Běžný volič tápe. Tři roky slýchal, že osud protiruských sankcí závisí jen na plnění minských dohod o příměří na Ukrajině. Teď se dovídá, že jde o energetickou bezpečnost EU. Volič tápe i šířeji. Na Rusko přicházejí sankce za to, že se příliš montuje tam, kam nemá (Ukrajina, volby v USA). Čína je hubována za to, že se montuje málo (do Severní Koreje a jejího jaderného programu). Venezuelský prezident je trestán za to, že buduje diktaturu v hranicích své země. Všechny ty tresty či jen úvahy mají svou racionalitu. Ale vidí v tom někdo systém, řád či pravidla?

LN, 2.8.2017