Merkelová rozjela kampaň za své znovuzvolení

Občas máme pocit, že kancléřka Merkelová na dálku zápolí s královnou Alžbětou. Obě už mají své místo v dějinách dané a jako by šlo už jen o rekordy. V únoru dosáhne Alžběta II. mety 65 let na britském trůnu. Na podzim se může Angela Merkelová stát počtvrté německou kancléřkou a posléze vyrovnat rekord Helmuta Kohla (16 let na „trůnu“). Ale určitě tu nejde o automatismus. Ukazuje to sjezd CDU, který de facto zahájil její kampaň.

Kancléřka už má lidový titul „matka národa“. Řídí zemi, která oproti světu zmítanému turbulencemi působí neotřesitelně (jediná v EU má aktivní obchodní bilanci s Čínou, na což zbytek Evropy jen zírá). Přes loňskou migrační kalamitu a její neblahé důsledky má kancléřka i její CDU slušné skóre a je favoritem voleb. Ale to vše neznamená automatické pokračování. Neplatí rovnice „vyhrát volby = být kancléřkou“. I po vítězství CDU se může stát, že vládní většinu složí levice: sociální demokraté, postkomunisté a Zelení.

Německo éry Merkelové je zemí velkých koalic – a to Němci znali jen z let 1966–1969. V takovém prostředí se vytrácejí rozdíly mezi levicí a pravicí, přesněji začínají ožívat až v kampani. Dokládá to úterní řeč kancléřky. Její slova připomínají to, co loni zaznívalo z AfD, od Miloše Zemana i Viktora Orbána. Vyzývají k soudržnosti, odmítají paralelní společnosti, právo šaría i zahalování tváří. „Nepatří k nám,“ řekla Merkelová o těch, kdo se zahalují. Není to rozdělování společnosti na my a oni, před čímž rádi varují pokrokáři? Nepřipomíná to Zemanova slova „Tahle země je naše“, za která to pěkně schytal? Připomíná, ale nikdo ani necekne.

Úhrnem, Angela Merkelová odmítá model multi-kulti a vůbec politiku identit – vlajkovou loď moderní levice. Bude zajímavé sledovat, s čím se tato levice vymezí vůči konkurenci ve své kampani i programech. Bude trvat na kultuře vítání běženců a otevřených hranicích? Nebo se roztočí spirála boje o to, kdo se ke společenské soudržnosti Německa postaví lépe? Bude to věru zajímavá podívaná.

LN, 7.12.2016