18.4.2024 | Svátek má Valérie


GLOSA: Kde zítra již je včera

25.8.2020

Navalnyj dokládá zvláštní roli náhody v Rusku

Julius Fučík napsal o Sovětském svazu knihu V zemi, kde zítra již znamená včera (1932). Ten titul je výstižný i teď. Samozřejmě víme, že Ruská federace není Sovětský svaz. Ale ten širý stát, který neví, kde začíná a končí, stále zůstává zemí zvláštní svojskosti. Dalším kamínkem do její mozaiky je osud Alexeje Navalného. Neví se, co se přesně stalo. Jisté je, že opozičník Navalnyj byl ještě ve čtvrtek ráno zdravý jak řepa, ale večer už ležel v bezvědomí na jednotce intenzivní péče. Mezi tím prý pouze vypil čaj na letišti v Tomsku.

Už proto je obtížné psát o „kauze Navalnyj“, ač zasahuje nejvyšší patra politiky (zajímá se o ni EU). Přesto se chtě nechtě připomínají úvahy o zemi, kde je možné vše, chcete-li o zemi, kde zítra již znamená včera. Opozičník Němcov kráčí v centru Moskvy a „náhodou“ je zastřelen. Defektor Litviněnko se v Londýně napije čaje a „náhodou“ zemře na otravu poloniem. Dvojitý agent Skripal sáhne v Británii na kliku a otráví se látkou zvanou Novičok. Je to země, kde riziko přinášejí snadno se otevírající okna nebo „obyčejný“ čaj.

Ani jiné státy nejednají v rukavičkách, jde-li o špiony či defektory, ale má to své meze. V USA popravili manžele Rosenbergovy (1953), kteří dodali Stalinovi informace o atomové bombě, ale až po řádném soudu. Edward Snowden žije ve zdraví v Moskvě. Když Mordechaj Vanunu roku 1985 dal britskému tisku informace o jaderném středisku Izraele, Izraelci ho unesli, odsoudili na 18 let vězení (už je venku). Kdežto na Rusku stále lpí odér hrozby, která se může snést na každého.

Ze školy známe zásadu „korelace není kauzalita“. Je těžké doložit příčinnou odpovědnost Moskvy, tedy že Němcov, Litviněnko, Skripal či Navalnyj se stali terči na příkaz shora. Ale zároveň je těžké nevidět silnou korelaci – z hlediska pravděpodobnosti působí velmi nápadně, kolika nepohodlným lidem přivodily újmu tak banální věci jako čaj či otevřené okno. Jinými slovy: pevný závěr o příčině a vině z toho neuděláme, ale zastříhat ušima bychom měli.

LN, 22.8.2020