Zkusme si to představit. Breivik, budiž na věky prokleto jeho jméno, onemocní rakovinou hrtanu. Co bude v civilizované zemi následovat?

Odvoz do špičkové nemocnice a léčba.

Stane se ale to, co se v případě této diagnózy stává velice často. Terapie bude neúspěšná, pacient těžké chorobě podlehne. Najde se někdo, kdo bude dávat vinu norskému státu, Stoltenbergovi (tamní premiér), vězeňské službě? Bude někdo Breivikovu smrt označovat za zločin proti humanitě?

Co je to za hloupé otázky, může namítnout leckdo ze čtenářů. Žádné hloupé otázky. Přesně to se totiž stalo. V jiné zemi a jinému teroristovi.

Místo Breivika vystupuje na scéně muž jménem Maisara Abú Hamdije. Palestinský Arab, člen teroristické organizace Hamas. V roce 2002 hodlal spáchat něco, co mnohokrát před ním spousta jeho soukmenovců – povraždit nevinné lidi. Co možná nejvíc. Připravoval sebevraždný atentát. Jako cíl si vybral jeruzalémskou kavárnu Katib. V době, kdy v ní sedělo na pět desítek nic netušících hostů.

Ďábelskému masakru zabránilo pouze technické selhání; teroristovi se nepodařilo smrtící nálož odpálit. Co by se stalo, kdyby byl úspěšný, raději nedomýšlet. Byl zatčen a odsouzen. Na doživotí.

Před devíti měsíci u něj byla diagnostikována rakovina hrtanu. Následovala léčba. Nikoli ve vězeňském špitále, ale v Soroka Medical Centru v Beerševě, největším léčebném komplexu jižního Izraele. Přes úsilí lékařů Abú Hamdije před několika dny zemřel. Ačkoliv paralelně běžel proces, jehož výsledkem mělo být propuštění teroristy z vězení z humanitárních důvodů, smrt si pro něj přišla dřív.

Navzdory těmto skutečnostem se Palestinskoarabská samospráva nestydí označovat Abú Hamdijeho za mučedníka. Šéf autonomie Abbás prostřednictvím svého mluvčího obvinil Izrael a jeho premiéra Netanjahua. Z čeho? Veřejně je viní ze smrti teroristy. Z OOP se ozvaly hlasy obviňující židovský stát také ze zločinu proti lidskosti.

Zpráva tohoto druhu nepotřebuje další komentář. Pouze připomíná, koho má Izrael na opačné straně potenciálního vyjednávacího stolu jako partnera. Někoho, kdo se nestydí vraha (kterému jenom náhodou selhal vraždící nástroj) vydávat za hrdinu a kdo místo poděkovaní za péči obviní ty, kdo ji poskytli, ze smrti nevyléčitelně nemocného.

Právě tato logika je hlavní příčinou toho, proč se mír mezi Izraelem a představiteli palestinských Arabů ne a ne pohnout z mrtvého bodu. A nepohne se, dokud - slovy kohosi moudrého – Arabové více než milovat vlastní děti budou nenávidět Izraelce.