Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
GLOSA: K Sarajevu 1914
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
A. Hrbek 17.7.2014 17:00O FFdE se toho již nakecalo moc, ale to hlavní se neřeklo Ne „zlý osud“, ale srbský terorista Gavrilo Princip nedopřál Františku Ferdinandovi uskutečnit jeho záměr vytvořit mírumilovnou federaci Spojených států Rakouska a ve svém důsledku, jako zneužitý nástroj srbského plukovníka Dimitrijeviče, zavlekl svět do krvavé války se zhoubnými důsledky. Zároveň zavraždil zcela nevinou matku tří dětí. Přitom před připojením k Rakousku - Uhersku byla Bosna - Hercegovina součástí Tureckého státu a ne Srbska a žilo v ní méně než 25% pravoslavných Srbů. Úřední řeč byla chorvatština. Abychom však byli spravedliví – smrt Františka Ferdinanda si přáli nejen srbofilská Mladá Bosna srbská Černá ruka, ale i značná část starých struktur Rakouska-Uherska, které se bály nástupu Františka Ferdinanda na trůn, protože před původem dával přednost znalostem a charakteru. O tom, že volba termínu manévrů na Vidovdan – výročí tragické ztráty samostatnosti Srbska – nebyla šťastná, se v Bosně-Hercegovině vědělo, ale každý o tom raději mlčel. Srbský vyslanec Jovanovič varoval rakousko-uherské vládní představitele,že termín manévrů je pokládán za provokaci a že se v Sarajevu na arcivévodu chystá atentát, ti však žádná ochranná opatření neprovedli a arcivévodu na nebezpečí neupozornil. Den před atentátem navštívil František Ferdinand soukromě sarajevské tržiště, procházel se mezi obyvatelstvem a byl jimi nadšeně vítán. Při oficielní návštěvě příští den (se zveřejněným přesným programem a trasami) byla bezpečnostní opatření naprosto nedostatečná – na celou několikakilometrovou trasu 120 policistů a zemský guvernér generál Oskar Potiorek nepovolal na pomoc ani četnictvo ani armádu (patrně záměrně, protože arcivévoda požadoval jeho odvolání pro neschopnost). Přitom návštěva císaře Františka Josefa I, v Sarajevu v květnu 1910 proběhla díky mimořádným bezpečnostním opatřením naprosto bez jakýchkoliv potíží. Nakonec samotný císař prý poznamenal, že „všemohoucího by nikdo neměl provokovat a že vyšší moc sama nastolila pořádek, který nedokázal udržet“. |
|
|
A. Hrbek 17.7.2014 17:05Re: O FFdE se toho již nakecalo moc, ale to hlavní se neřeklo A to nejdůležitější – ačkoliv soudní jednání účast Srbska na atentátu nepotvrdilo, bylo Srbsko ochotno poskytnout Rakousku-Uhersku plnou pomoc při vyšetřování. To však Rakousko-Uherské militantní kruhy odmítly, protože chtěly se Srbskem skoncovat jednou provždy. Byly rády, že se zbavily mírumilovného arcivévody a atentát na něj byl pro ně jen záminkou. Podpořily je i militantní kruhy v Německu a tak se I. světová válka stala skutečností. Ale osud peče oplátky. Účastníci atentátu byli 23. října 1918, až na Čabrinoviče a Principa (kteří byli záměrně vybrání, protože byli nezletilí a smrtelně nemocní tuberkulozou), odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Čabrinovič a Princip byli odsouzeni na 20 let vězení v pevnosti Terezín. Oskar Potiorek zahájil jako hlavní velitel v srpnu 1914 z Bosny a Hercegoviny vojenské tažení do Srbska. Po dvou krutých porážkách od mnohem slabších Srbů,byl 1. ledna 1915 sesazen z velení a předčasně penzionován. Čabrinovič zemřel 20. ledna 1916 na následky tuberkulózy. Císař František Josef I. zemřel 21. listopadu 1916. Hlava tajné organizace Černé ruka, srbský plukovník Dragutin Dimitrijevič, byl 27. června 1917 (!!), na rozkaz krále Petra I. Karaďorděviće, po vojenském soudu popraven. Princip zemřel 28. dubna 1918 na následky tuberkulózy. |
|
|
A. Hrbek 17.7.2014 17:06Re: O FFdE se toho již nakecalo moc, ale to hlavní se neřeklo Dětem Františka Ferdinanda, Žofii, Maxovi a Ernstovi ustanovil císař za poručníka hraběte Jaroslava Thun-Hohensteina, manžela nejmladší sestry Žofie Chotkové, Marie. A pečlivě se o ně starala i Marie Terezie, nevlastní matka arcivévody (zemřela 12.února 1944). To nejhorší jim však provedl český stát. Ačkoliv byli z habsburgského rodu vyloučení a byli Hohenbergové, museli v dubnu 1919 ze zámku Konopiště vystěhovat a útočiště nalezli v Děčíně, na zámku poručníka Thun-Hohensteina. Díky pozemkové reformě přišli o převážnou část pozemků a lesů. Zbytek majetku v Československu jim byl v důsledku populistického "přílepku" ke zákonu o Habsburgcích zabaven v dubnu 1921. Synové Max a Ernst sev roce 1920 odstěhovali do zámku Artstettenu v Horních Rakousku a pokračovali ve studiu. Max se stal právníkem a Ernst lesníkem. Po záboru Rakouska Hitlerem byli 25. března zatčení a odvezeni do koncentračního tábora Dachau. Tam museli vykonávat i nejodpornější práce. Po osvobození se s podlomeným zdravím vrátili do Rakouska. Ernst zemřel 5. března 1954. Max 8. ledna 1962. Dcera Žofie se 8. září 1920 provdala za Friedricha Nostiz-Rienecka a odstěhovala se na jeho statek do Jindřichovic u Sokolova. Dne 2. dubna 1946 byla rodina, která se přihlásila k Němcům, odsunuta do Rakouska a uchýlila se nejprve do Artstettenu a později do Gyereggu v Solnohradsku. Žofie zemřela 27. října 1990. Ale to vše nevadí současným pisálkům profitovat na lidském neštěstí. |
