Je-li nějaký vysoký úředník státní správy hoden úcty a uznání, pak Dana Drábová – šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. V pátek 18. května byla hostem pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.

Řeč přišla i na jadernou dohodu s Íránem z roku 2015 (od níž Spojené státy nedávno odstoupily). Dana Drábová nepatří mezi její odpůrce. Naopak. Pozoruhodná je ale její odpověď na otázku moderátorky, nakolik je reálné, že Írán v plné síle obnoví svůj jaderný program, pakliže by zmíněná dohoda padla:

Jakmile jednou máte technologie pro mírové využívání jaderné energie, je pouze otázkou rozhodnutí přejít na tu druhou stranu. ... V každém případě Írán ty technologie má a když se rozhodne, tak za jednotky let může jadernou zbraň mít.

Nevaruje v principu právě před tímto nebezpečím izraelský premiér? Netanjahu ale na rozdíl od „většiny důvěřivých“ říká, že nikoli špatná dohoda, ale tvrdé sankce jsou cestou vedoucí k tomu, aby se Írán nedostal k jaderné zbrani. Jeho (Netanjahuova) nedávná prezentace toho, co izraelská zpravodajská služba odhalila v tajných íránských archivech přinesla důkaz, že ono rozhodnutí (vyrobit jadernou zbraň) bylo ajatolláhovským režimem přijato už dávno a nyní je pouze rafinovaně odloženo či možná jen maskováno.

S jadernou dohodou Írán nepohřbil své vojenské jaderné ambice. Tak jako Hitler s Mnichovskou dohodou nepohřbil své ambice dobýt zbytek českých zemí – a postupně celou Evropu. Hodně z jeho plánů se mu podařilo realizovat, byť na relativně krátkou dobu. A co stálo na počátku této realizace? Špatná dohoda.

Štěstím pro naši civilizaci bylo, že nacisté nestihli vyrobit jadernou zbraň.