Je to rozdělená společnost, či jen kulturní válka?

Leckdo si teď pomyslí, že volby v Izraeli jsou vyhroceným příkladem rozdělené společnosti. Na pohled to potvrdilo už třetí předčasné hlasování během jednoho roku. Není až tak podstatné, že loni v dubnu vyhrál Benjamin Netanjahu, v září Benny Ganc a teď zas Netanjahu. Jde o to, zda se podaří sestavit vládní většinu, a na tom Izrael už rok drhne. Ale dokládá to rozdělenou společnost? Přišel by s pádem Netanjahua zásadní obrat, na který se tolik lidí na Západě těší podobně jako na pád Donalda Trumpa? Právě že ne.

Izrael skýtá spíše obraz kulturní války. Ano, společnost rozdělují osobní postoje k „Bibimu“, k jeho aroganci, stylu či komunikaci s veřejností, vlastní stranou i Palestinci. Ale nedělí ji směřování jeho politiky. Izrael zažil tři volební kampaně za jeden rok. Proč se žádná netočila na základních bodech? Palestinském státu, hrozbě Íránu či invazi čínských investic do Izraele? Protože v těchto bodech se Netanjahu a Ganc shodnou.

Izraelská společnost byla silně rozdělená v roce 1992, když šlo o to, zda zahájit mírový proces s Palestinci, a levice i pravice získaly po 56 mandátech. Dalo se mluvit o barikádě. Ale to už neplatí a postarali se o to sami Palestinci, když roku 2000 v Camp Davidu odmítli dohodu a spustili vlnu teroru. Tím pohřbili izraelskou levici a umetli cestu Netanjahuovi. Vystihl to levicový komentátor Anšel Pfeffer: „Opozice desítky let tvrdila, že dokud Izrael nevyřeší konflikt s Palestinci, nezíská prosperující ekonomiku a západní životní úroveň. Ale ten narativ za deset let Bibiho vlády vyprchal. Byla to nejklidnější doba, jakou Izraelci poznali za posledních padesát let.“

Úhrnem. To, co sledujeme teď, není zápas dvou stran barikády o směřování státu a jeho alternativy, ale spor o to, kdo má na již vybrané cestě sedět za volantem. Řečeno s novinářem Herbem Keinonem, spor o to, zda je Netanjahu po deseti letech vlády spasitelem, či padouchem.

LN, 4.3.2020