Od zahalené Venuše k volnému obchodu s teokracií

O tom, že skutečným vítězem arabského jara je nearabský Írán, už jsme psali. I o tom, že titul mu udělil Barack Obama, když prosadil dohodu velmocí o tlumení jaderného programu Íránu výměnou za zrušení protiíránských sankcí. Jestli to působilo jako nadsázka, tak tento týden ukázal, že jde o realitu. Cesta prezidenta Rúháního po Evropě (dva dny v Itálii, dva dny ve Francii) působila jako triumf Íránu – a též těch, kteří se těší na obchody s ním. Íránský nákup 114 evropských airbusů není „business as usual“, je to o ligu výše, něco jako obchod desetiletí.

Tím se dostáváme k českému prezidentovi. I on ocenil Írán. Média žijí celý týden jeho „bonmotem“ (není tu lepší výraz?) o výměně politiků pomocí voleb či kalašnikovů, ale to důležitější zaniklo. „Kde vládne nějakých třicet let diktátor, tak to jsou výborné státy pro byznys,“ řekl Zeman v pondělí v Tišnově a dodal: „Nadějně to teď vidím v Íránu, kde je velmi umírněný prezident.“ O den později řekl totéž Hasan Rúhání v Římě: Írán je nejbezpečnější a nejstabilnější země v regionu.

Vida, český prezident s cejchem islamofoba si notuje s prezidentem islámské republiky. Je něco, v čem by se neshodli? Snad jen v postoji k ženám či odhalené kráse. Když „velmi umírněného prezidenta“ Rúháního vítali hostitelé v Římě na Kapitolu, předem zakryli kartonem antické sochy, které by ho mohly znepokojit. Ba i slavnou kapitolskou Venuši, zvanou Venus pudica (cudná), neboť si citlivé partie zakrývá rukama. Lísavost Italů vůči Íránu tak připomíná lísavost prezidenta Zemana vůči Číně. Tleskal by mistr bonmotů kousku, který předvedl sloupkař Mauro Munafo? Po vzoru „Já jsem Charlie“ napsal „Já jsem škatule“ (rozuměj ta kartonová zakrývající sochy). Ha, ha. Ale jde-li o byznys, obdiv k bonmotům jde stranou, což není výčitka, jen konstatování faktu.

Obchod s Íránem patří k české tradici. Dodnes se připomíná, jak tam uspěla meziválečná škodovka – zejména ve zbraních a stavbě cukrovarů. Na to nepůjde navázat snadno. Rúhání přímo řekl, že má zájem o vyspělé investice umožňující výrobu pro vývoz. Ale mohli by uspět výrobci a prodejci aut.

Írán je vyspělou, vzdělanou a majetnou společností (na poměry v regionu). V osmdesátimilionové zemi se prodá milion aut ročně. A to v cenové kategorii, jež není stavěná na míru západním výrobcům (značce Volkswagen), ale spíše výrobcům východnějším (značce Škoda z koncernu VW). To je otevřená šance, o níž nelze říci, že posiluje hrozbu Íránu – ať už na adresu Izraele, či sunnitských Arabů. Je to šance, kterou škodovka může využít. Ale zřejmě učiní lépe, nebude-li se spoléhat na podporu Hradu a jeho bonmotů.

LN, 29.1.2016