Neviditelný pes

GLOSA: I kdyby zhynul svět

25.7.2018

Umanutý boj za spravedlnost ji může i podrážet

Právní stát patří k vymoženostem demokracie. Dává lidem jistotu, že nevládne zvůle, nýbrž zákon. Jenže má také své limity. Zvlášť získávají-li občané pocit, že právní stát prosazuje dávné heslo Fiat iustitia, et pereat mundus (Budiž spravedlnost, i kdyby měl zhynout svět). To heslo připomíná umanutý boj za dobro a spravedlnost, který pomíjí souvislosti skutečného světa a vzbuzuje dojem civilizačně sebevražedných postupů. Ilustrací je německý případ Sámího Ajdúdího. Ale i ten je jen kamínkem v mozaice, jež vytváří obraz systémových kiksů, zejména při dohledu nad islamistickými radikály a jejich vyhošťováním.

Tunisan Sámí Ajdúdí žil v Německu od roku 1997. Jenže v letech 1999–2000 pobýval v Afghánistánu, kde se vycvičil u džihádistů a dělal tělesného strážce Usámovi bin Ládinovi. Když to vyšlo najevo, byl letos zatčen a před týdnem deportován do Tuniska. Jenže správní soud v Gelsenkirchenu rozhodl, že jeho deportace byla protiprávní, neboť tuniská vláda Sámímu nezaručila náležité zacházení. Proto má být vrácen do Spolkové republiky, na náklady německé vlády.

Má se za zájmy tuniského džihádisty a salafistického kazatele bít německý právní stát? Má bránit tomu, aby byl vyšetřován v zemi, která má s džihádisty neblahé zkušenosti a z hlediska vracení migrantů je považována za bezpečnou? Platí-li heslo Budiž spravedlnost, i kdyby měl zhynout svět, pak ano. Ale v občanech Německa to posiluje pocit, že více než samotný právní stát přicházejí ke slovu kiksy systému.

Ulf Poschardt, šéfredaktor listu Die Welt, k jiné ostře sledované kauze napsal: „Vražda čtrnáctileté Židovky Susanny F. je strašná sama o sobě. Ale fakt, že podezřelý mohl i s rodinou opustit azylantský domov a pod falešným jménem odjet přes Istanbul do Iráku, aniž by to spolková policie měla pod kontrolou, ukazuje, jak křehká je vnitřní bezpečnost v zemi.“

Možná to lze říci i takhle. Tyto systémové kiksy naleptávají důvěru občanů ve stát a společnost víc než populisté, na které se tak snadno hází všechna bída světa.

LN, 23.7.2018



zpět na článek