I rakouští voliči se účastní vzpoury proti elitám

Představte si, že od sametové revoluce až dodnes u nás vládnou jen velké koalice ČSSD–ODS. Ty dvě strany si rozparcelují politiku, odbory, správní rady velkých firem i jiné branže a voličům se začínají zajídat. A když se to prokletí v roce 2000 pokusí prolomit ODS tím, že utvoří vládu se stranou odpovídající dnešnímu Úsvitu, je z toho poplach po celé EU a členské státy uvalují diplomatické sankce. Pak se chod politiky vrátí k navyklým pořádkům, ale voličům to leze krkem stále víc. Až do té míry, že v prvním kole volby hlavy státu zvítězí kandidát Úsvitu.

Překvapilo by vás to? Pokud ne, nepřekvapí vás ani triumf Norberta Hofera (FPÖ) v prvním kole volby prezidenta Rakouska. Je to další kamínek do mozaiky, jíž se říká vzpoura proti elitám. Dokládá ji i druhé místo Alexandra Van der Bellena, neboť ani on není reprezentant zavedených socialistů a konzervativců. Ten nedělní výsledek vede k několika postřehům.

Za prvé: přímá volba hlavy státu dostává za uši i v Rakousku. Přitom se po vítězství Miloše Zemana říkalo, že zemi, jako je Rakousko, kde mají nominaci kandidátů pod palcem dvě zavedené strany, riziko nehrozí. Teď vidíme, že hrozí.

Za druhé: trvalé vládnutí velkých koalic nemá šanci. Původně v Rakousku umožnily vládnutí bez extremistů či populistů. Pak se ukázalo, že dvě zavedené strany jako jediné dají dohromady alespoň těsnou většinu. V neděli jejich zástupci selhali už v prvním kole. Toť jasný důkaz cesty do pekel.

Za třetí: není to přímá reakce na migrační krizi. Rakousko se trhlo od „vítací kultury“ už loni. Ale tamním voličům to nestačí. Proto se vzbouřili proti elitám, jež si rozparcelovaly stát a zavedly „proporční demokracii“.

LN, 26.4.2016