Vystoupení ministra kultury Daniela Hermana na 67. Sudetoněmeckých dnech v Norimberku bylo přelomovou událostí. Nejen proto, že na sjezdu sudetoněmeckého spolku poprvé oficiálně vystoupil ministr vlády České republiky, přelomovou bylo i proto, co ve svém projevu řekl.

Oslovení publika „milí krajané“ (Liebe Landsleute), které na úvod vystoupení Herman použil, bylo šokující a předznamenalo obsah celého jeho dalšího vystoupení.

Které „milé krajany“ měl na mysli? Myslel tím ty, kteří ve volbách do Národního shromáždění v roce 1935 odevzdali Henleinově Sudetoněmecké straně 1 249 530 hlasů, aby se stala vítězem voleb a posílena tímto mandátem cíleně směřovala k rozbití republiky? Či tím myslel „milé krajany“, kteří i v komunálních volbách v roce 1938 v celých Sudetech drtivě podpořili – agresivně protičeský – Henleinův program? Nebo myslel těmi „milými krajany“ brněnské Němce, kteří měli zájem sledovat z pódia před věznicí v Kounicových kolejích pravidelné popravy českých vlastenců v takovém počtu, že musely být prodávány vstupenky? Či byl dokonce „milým krajanem“ rodák z Karlových Varů K. H. Frank?

Politikové Václav Klaus a Helmut Kohl v roce 1997 minulost České republiky a Německa dostatečně vyřešili Česko-německou deklarací. Je nesmyslné se už k této části minulosti politicky vracet.

Než těch sudetských, měl by premiér Sobotka raději po sobě i po svých ministrech požadovat důslednou obhajobu zájmů krajanů svých - českých. Například tím, že nenechá relativizovat část našich bolestivých dějin.

Institut VK