To slovo jsem dnes četl poprvé. Nejdříve mne napadlo, že by mohlo jít o kecání dětí při jídle, ale šeredně jsem se zmýlil.

Jak jsem se dočetl v časopisu Týden, tak hamukecu jsou fotografické knihy vydávané zatím jen v Japonsku, které jsou vrchovatě plné fotografií prdelek křečků různých druhů a barev, nad jejichž nádherou se v Japonsku rozplývají již desetitisíce nadšených čtenářů – spíše asi diváků. Knih s tímto zaměřením už se prý prodalo několik desítek tisíc kusů a zájem o ně stále stoupá. Název té první prý lze volně přeložit do češtiny jako: "Tak roztomilé hamukecu, až můžete omdlít."

Jak uvádí časopis Týden, tak se prý mluvčí nakladatelství Basilico Takeši Takahaši přiznal, že od publikace nemůže odtrhnout oči. "Na hamukecu je úžasné, jak jsou rozkošně roztomilé. Nemůžu se přestat usmívat, když ty zadečky vidím," řekl.

Šťastný to muž, že? Ještě stojí za to vysvětlit vznik slova hamukecu. Údajně jde o složeninu dvou japonských slov křeček a zadnice.

V této souvislosti mne napadlo, že mám ve svém archivu spoustu obrázků, které jsem pořídil před více než dvaceti lety, jako žertovný doplněk k výstavě motoristických fotografií s názvem "Siesta s Fiestou", která byla tehdy otevřena v rámci vyhlášení celoročních výsledků seriálu automobilových závodů Fiesta Cup v karlovarském hotelu Thermal. Samostatnou minivýstavku jsem tehdy nazval "Pozadí automobilového sportu".

I když už jsem stařec věkem se klátící, veřejně přiznávám, že vždy se budu spíše rozplývat dojetím a tichou vzpomínkou nad níže uvedenými obrázky, než sebekrásnějšími prdelkami křečků. Tímto rovněž vyzývám všechny významné vydavatele, aby mne kontaktovali. Naše společná kniha ponese česko-japonský název: HOLKYKECU.