Tusk podrazil EU více než populismus či Putin
Hodně se brojí proti politické korektnosti a pokrytectví. A přece je občas dobré korektnost pěstovat. V neděli to ilustroval bývalý šéf Evropské rady Donald Tusk. Řekl totiž na mikrofon BBC, že Evropská unie by byla nadšená, kdyby se Skotsko rozhodlo požádat o členství v ní.
Ví se, že EU má problém s brexitem. Že odchod Británie je bezprecedentní událostí za 70 let evropské integrace (počítáno od Schumanova plánu). Že po celý čas se zájemci o členství hlásili, EU svůj areál na mapě zvětšovala a až brexit trend obrací. Že odchod Británie dává špičkám v Bruselu neblahé vysvědčení. Že ty špičky spíše než na sebereflexi sázejí na okopávání britských kotníků – třeba vstřícností ke skotskému separatismu. To vše se ví, ale neříká se to nahlas. V diplomacii je lepší korektnost (chcete-li, pokrytectví) než upřímná slova podporující skotské nacionalisty. Tím překvapivěji působí, že Donald Tusk v tomto případě korektnost odhodil.
Těžko říci, co ho k tomu vedlo. Názor nezměnil. Už před britským referendem se obával, že „brexit může zahájit destrukci nejen EU, ale i západní politické civilizace jako celku“. Ale když hned po referendu přijali Jean-Claude Juncker a Martin Schulz skotskou premiérku Sturgeonovou, Tusk to odmítl. Bylo jasné proč. Že nejde jen o separatismus skotský, ale i třeba katalánský. Ten brzy uzrál ve vyhlášení (nezákonného) referenda. A i když separatisté vítězství nedokázali zužitkovat (nebyli s to říci, zda znamená, či neznamená nezávislost), i když neohrozili celistvost Španělska, Madrid na ně poslal ozbrojence.
Ví se, že EU stála za Madridem a proti separatistům – ozbrojenci sem, ozbrojenci tam. Proč to neuplatňuje vůči Londýnu a skotským separatistům? I kdyby byla Tuskova slova jen freudovským uřeknutím, vytvářejí dojem, že prounijní separatisté jsou EU bližší než vzpurná mateřská země. Tyto „drobnosti“ posilují skepsi vůči směřování EU více než všechny řeči o populismu a Putinově vlivu dohromady.
LN, 4.2.2020