Papež se zastal indiánů podobně jako dávní jezuité

Čím jadrněji se papež vyjadřuje ke kapitalismu či klimatu, tím víc posiluje klišé, že je to latinskoamerický levičák načichlý teologií osvobození a láskou k neschopným. Jinak ale působí, je-li „mezi svými“. Tam žádá odpuštění za těžké hříchy, jichž se katolická církev dopustila „během takzvaného dobývání Jižní Ameriky“. Nevlísává se levičáku Moralesovi? Ale ne, jde o vlastní reflexi, notabene jezuity.

Že byly páchány na indiánech zločiny, je fakt, který uznávaly i tehdejší autority. Už v roce 1512 Španělsko vydalo Burgoské zákony, jež stanovily, že indiáni jsou lidmi a mají svá práva. Teolog, filozof a právník Francisco de Vitoria na popud krále vyložil vztah k Novému světu takto: sám objev území, které nikomu nepatří, může zakládat vznik vlastnictví, ale tyto země podle přirozeného práva patří domorodcům. Tyto akty zničení indiánských kultur nezabránily, ale to neznamená, že práva indiánů neuznávaly. I o to se může opírat papež.

Kdyby František mluvil jen za jezuity, popel na hlavu by si sypat nemusel. My jsme si jezuity zakódovali jako násilné rekatolizátory a tmáře. Latinská Amerika si je zakódovala jako obránce indiánů, jejich identity i řeči. Jak říká etnoložka Markéta Křížová: „Indiáni se k jezuitským misiím hlásí, neberou je jako kulturní imperialismus, ale jako počátek svého vzestupu, protože třeba jazyk guaraní dostal díky misionářům písemnou podobu.“ Nepřipomíná to roli jezuitů, jako byl Bohuslav Balbín, díky nimž se uchovala česká identita a jazyk?

Jezuita František se v Jižní Americe nemá zač stydět. Přijede-li tam ale jako papež, cítí širší odpovědnost. Proto odložil servítky, jako když letos mluvil o Arménech a „první genocidě 20. století“. Je v tom prostě důsledný.

LN, 11.7.2015