Co lidem uvízne v hlavě z unijní reakce na průšvih

Jsou chvíle, kdy si člověk kritiku EU raději ušetří. Pokud se na ni nadává, řekne si, že by působil intelektuálně lacině. Ale nyní jde o to, jak se krize koronaviru a role EU v ní zapíše do vědomí běžných Evropanů. A vypadá to, že neblaze.

Je to možná trochu nefér, neboť unijní orgány nemají v oblasti veřejného zdraví pravomoci. Ale mají právo na apely, výstrahy či oslovení evropských států, vlád i občanů. Zde selhaly. Ve středu přiznala šéfka Evropské komise von der Leyenová, že „my všichni jsme na začátku koronavirus podcenili“, ale že teď už všichni pochopili, že drastická opatření jsou nutná. Pane jo.

Zaprvé, ono „my všichni“ je alibismus. Ano, leckdo leccos podcenil. Ale proč státy, které začaly kontrolovat či uzavírat své hranice, právě von der Leyenová kritizovala? Proč po pár dnech sama tento krok navrhla pro celou vnější hranici EU? Pikanterii i výpověď o významu EK v pandemii tomu dodává skutečnost, že jako fakt to týž večer oznámil francouzský prezident Macron.

Zadruhé, říká-li někdo až 18. března, že drastické kroky jsou nutné, působí to jako výsměch. Přece se zdůrazňuje, že prioritou je čas. Že při exponenciálním charakteru křivky nakažených vede prodleva o jeden den k nárůstu až o desítky procent. Už 13. března varoval v rozhovoru pro Spiegel Online bývalý italský premiér Renzi: „Nedělejte tutéž chybu jako Itálie. Nemarněte čas.“

Zatřetí sem patří to, co z Bruselu nezaznělo. EU naráží na problém, který nelze řešit navyklou přerozdělovací solidaritou (kvóty). Při epidemii spočívá solidarita v dodržování sociálního odstupu. I ze solidarity s ohroženými, ne kvůli vlastní ochraně nosí lidé roušky. A jejich obdobou na vyšší úrovni jsou hranice.

Možná si právě tato selhání špiček EU lidé zapamatují. Nejsou tak hloupí, jak by se mohlo zdát. Jeden diskutér na českém webu napsal: „Pro EU nastává kritický okamžik. Pokud nyní nedokáže pružně fungovat a řešit skutečné problémy, pak ji lidé začnou považovat za zbytečnou a neužitečnou.“

LN, 19.3.2020