Evropská unie začala ladit svůj „zelený úděl“

Na velkých akcích politiky klimatu zaznívají vzletná slova i emoce. O emoce se stará Greta Thunbergová (v Madridu), o slova šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová (v Bruselu). Půlmiliardě Evropanů jde hlavně o to, v co se slova a emoce přetaví. I když teď v Bruselu definitivní odpověď asi neuslyšíme, mnohé se už rýsuje.

V historii zůstane zapsáno, že v prosinci 2019 von der Leyenová vyrukovala se „zeleným údělem“. S plánem, jak má Evropa do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality (vypouštět jen tolik emisí CO2, kolik příroda stačí pohltit). To se vědělo předem. Ale jakou cestou se k tomu dostat? Nebude to cestou přímých zákazů, ale spíše finančního tlaku.

Zelený úděl je pro šéfku Komise „evropským přistáním na Měsíci“. Tím říká leccos: 1. Je to takový technologický zlom, jakým byl program Apollo. 2. Bude to splněný slib (i Kennedy řekl, že do deseti let USA dopraví člověka na Měsíc, a stalo se). 3. Zakóduje se do povědomí jako zapamatovatelné heslo (ve stylu „malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo“).

Cestu k tomuto cíli má umést „taxonomie“, další pěkné slovo. Známe ho ze školní biologie, z taxonomického třídění: patříme do říše živočichů, třídy savců, řádu primátů, čeledi hominidů, rodu Homo, druhu Homo sapiens, že. Jenže taxonomie podle EU bude přísnější. Má přimět veřejný i soukromý sektor, aby projekty financoval podle toho, zda jsou „zelené“, či „nezelené“. A jsme u jádra věci: jde o snížení emisí uhlíku, nebo o převýchovu evropské populace?

Kdyby byly emise CO2 takovou zásadní prioritou, za jakou jsou často vydávány (ve stylu „na jejich snížení zbývá deset let“), hodila by se bezemisní jaderná energetika. Ale protože v praxi zeleného údělu nejde jen o emise, ale též o odpady a další věci, jaderné elektrárny se sice nebudou zakazovat jako „špinavé“, ale nálepku „zelené investice“ nezískají. Pro Česko, Francii a jiné země, které sázejí na tuto cestu k uhlíkové neutralitě, je to sprcha. Jako by slyšely: jen si jaderné elektrárny postavte, ale bez výhodných podmínek, které vyhrazujeme našim oblíbencům, tedy draze.

V tomto smyslu EU vyrazila – ač soupis „zelených“ a „nezelených“ technologií schválí až příští rok Komise – nejen k uhlíkové neutralitě, ale i k převýchově evropské populace. Leč nadále platí, že každá legrace něco stojí.

LN, 13.12.2019