Byl by problém Krymu, kdyby nebylo Kosova?

Pamětníci si někdy oživují staré vtipy. Třeba ty o dialektice. „Dva muži propadnou komínem, jeden zůstane čistý, druhý je špinavý. Který se umyje?“ – „Přece ten špinavý.“ – „Špinavý vidí toho čistého a myslí si, že je taky čistý.“ – „Aha, už vím, co je dialektika.“ – „Houby víš, jen trouba si může myslet, že když dva muži propadnou komínem, jeden je špinavý a druhý zůstane čistý.“

Podobnou zápletku oživí tento týden. Uplynulo pět let od referenda, jímž se Rusko na Krymu pokusilo zlegalizovat svou předchozí okupaci. A v neděli uplyne 20 let od začátku náletů NATO na Srbsko: měly donutit Bělehrad, aby přistoupil na rezoluci Rady bezpečnosti OSN a zastavil násilí v Kosovu.

Obě události jsou už historické a nemohou se odestát. Včetně toho, že Rusko neobsadilo Krym v sebeobraně, ale proto, že mohlo. Včetně toho, že zásah NATO v Kosovu poté vedl k jeho osamostatnění, tedy k porušení daného slibu.

Ale i zde přichází ke slovu kosovsko-krymská dialektika. Na webu je překvapivě živá i s odstupem dlouhých let od náletů na Srbsko a od anexe Krymu. Jsou lidé, kteří jasně souhlasí s nálety NATO na Srbsko, ale zásadně odmítají ruskou anexi Krymu. Pak jsou lidé, kteří naopak dvacet let dehonestují „humanitární bombardování“, považují je za zradu Západu na Srbsku, za vstřícnou ruku podanou šíření islámu do Evropy, ale ruská okupace a anexe Krymu jim nevadí. A pak jsou lidé, kteří argumentují spíše takto: Jak chcete kritizovat ruskou anexi Krymu, když Západ vyrval kus území Srbsku? To přece byl precedens, od kterého se odvíjí vše ostatní.

Dialektika se z vtipů vrací do běžné politiky. V ní už přestává být důležité, co se přesně stalo, kdo chtěl krizi řešit skrze Radu bezpečnosti OSN a kdo naopak vyslal „zelené mužíky“, aby cíleně obsadili území. A vše míří k úvodnímu vtipu: „Jen trouba si může myslet, že když dva muži propadnou komínem, jeden je špinavý a druhý zůstane čistý.“ Ale to už není vtip. To je obraz dnešní světové politiky.

LN, 19.3.2019