Palestina vyráží na cestu justiční intifády

Touha dostat protivníka „do tepláků“ je jako droga. Nelze jí odolat. Proto se problémy řešitelné politicky předávají justici. Justice má touze dodat objektivitu i vyšší legitimitu. Ale jak už to u drog bývá, ta touha může skončit kocovinou. U nás to ilustruje kauza „trafikantů“ z ODS, kteří nejenom nejsou souzeni, ale ještě se jim stát omlouvá. Na světovém hřišti to může ilustrovat Palestina, která se včera začlenila do jurisdikce Mezinárodního trestního soudu (ICC). Podaří se jí lídry Izraele „dostat do tepláků“?

O tom lze značně pochybovat už proto, že Izrael své občany ke stíhání zásadně nevydává. Ve skutečnosti jde o symboliku. Má to být další krůček na cestě Palestiny ke kýžené nezávislosti. Popravdě řečeno je to spíše krůček po cestě, které se někdy říká třetí intifáda. Palestinci přišli na to, že úspěšnější než intifáda nožů a vrhaných kamenů (1987–1992) či intifáda sebevražedných atentátníků (2000–2004) je intifáda užívající zbraně levicově liberálního Západu – bojkoty, diskriminační diskurz a jím podmíněný výklad mezinárodního práva.

Bude-li Palestina skutečně žalovat Izrael u ICC za válečné zločiny, spíše než test pro židovský stát to bude zkouška pro Západ. Pochopí to jako žalobu státu A na stát B bez ohledu na jejich charakter a hodnotová východiska? Pak posílí názor, že obrana proti raketám z Gazy byla „nepřiměřená“. Že zabije-li stát v sebeobraně více útočníků, než kolik činí počet jimi zabitých občanů, je automaticky agresorem hodným odsouzení. Že skrývají-li se útočníci ve školách a nemocnicích, nelze proti nim zakročit. Nebo to Západ pochopí jako souboj odpovědného a právního státu s napůl teroristickým režimem? Vždyť teroristický Hamás se na něm podílí. Ale zkuste to říci před lidmi umanutými ideálem nezávislé Palestiny.

Kdyby vznikla demilitarizovaná Palestina vedle Izraele, který by uznala jako židovský stát, byl by to ideální politický předpoklad pro nezávislost. Justiční zápas o právo na obranu před terorem tu cestu spíše oslabí.

LN, 2.4.2015