Český meziválečný básník J.S. Machar napsal m.j. básnické hodnocení legendy o sv. Václavovi a shledal, že se jedná o bezpohlavního, mírně retardovaného člověka, který byl bezvýhradně oddán církvi. Když v závěru básně takto sv. Václava charakterizoval, povzdechl si, "díky za tvé svaté, Říme".

Totéž by se dalo použít jako závěr rozhodnutí svaté EU o českém pomazánkovém másle, které si v pátečním úvodníku tak pochvaluje Aston. Zdůvodnění, že pomazánkové máslo obsahuje málo másla, je typický výrok úředníka, který se cítí povznesen nad všechny občany a zastírá, že o věci nic neví. Patrně netuší, že stejně existuje kakaové máslo a kokosové máslo, která máslo vůbec neobsahují, a také burákové máslo a medové máslo, která obsahují másla asi tak stejně jako "zakázané" pomazánkové máslo. To ale není důvod, proč s názorem bruselské byrokracie hrubě nesouhlasím.

V šedesátých letech minulého století v USA vypěstovali krychlová rajčata. Měla obrovské výhody. Dobře se skladovala, byla vhodná k dlouhému transportu atp. Měla jen jednu, dosti podstatnou nevýhodu. Zákazníci je nekupovali. A tak firma, která do vývoje tohoto produktu investovala značné částky, ho po třech letech intenzivních snah se ztrátou stáhla z trhu.

Opačný byl vývoj pomazánkového másla. Smyslem výroby nebylo dodat na trh "hatlapatla", ale vyrobit máslu podobný nízkokalorický tuk. Princip je v tom, že přídavkem syrovátky do másla je možné zašlehat více vody než je 21 % obvyklých v másle. Pomazánkové máslo obsahuje máslo, syrovátku a vodu. Tedy je "poctivějším máslem" než třeba Rama, Perla a podobné tuky, které o máslu ani neslyšely.

Ale ani to není důležité. Rozdíl mezi americkým neúspěchem a bruselským "úspěchem" je v tom, že američtí zákazníci, ti, kteří to platí, rozhodli, že tento výrobek nechtějí, zatímco bruselští byrokraté ve své bohorovnosti rozhodli, že Pomazánkové máslo, stejně jako před tím žárovky, jejich nevolníci nesmějí používat. Rozdíl je tedy mezi demokracií a tuhou byrokratickou totalitou.

Obecně, v totalitě rozhoduje pán: úředník, stranický tajemník nebo bruselský byrokrat. Ve svobodné zemi vládcové nabídnou řešení a čekají, jak je poddaní přijmou. Často slyšíme, že bruselská byrokracie je v podstatě RVHP trochu jinak. V reálné politice je to však opravdu jinak. Zatímco v RVHP se papaláši každý rok sešli, zkontrolovali plnění usnesení a konstatovali, že se prozatím nepodařilo uskutečnit to či ono, a rozešli se s tím, že příště se to jistě podaří, bruselští papaláši chtějí, aby nevolníci plnili rozkazy okamžitě.

Navrhuji proto řešení, ryze české: název "Pomazánkové máslo se přelepí odebíratelným hlasovacím lístkem s nápisem "Žádám referendum o vystoupení z EU". Pomazánkové máslo tak bude přelepeno a občan může svému premiérovi poslat žádost o referendum.

Díky za tvou EU, Brusele.