Rozhlasový příspěvek Karla Hvížďaly Psychologové a psychiatři o Trumpovi hodnotící pěkně po bolševicku Donalda Trumpa jako deprivanta, čili podle Františka Koukolíka nepravého psychopata, jakých máme například v managementu pěkné procento, je pěknou ukázkou myšlení, které už před dlouhými léty v Radiu Svobodná Evropa zabředlo do západního korektního myšlenkového bahénka a ne a ne se z něho dostat. 

Aby si svůj těžký odsudek odůvodnil, tak tam pěkně po řadě naskládal názory věhlasných amerických psychiatrů. Ti si zdůvodnili naprosto neprofesionální a neetický postup stanovování hlubokých negativních diagnóz Donalda Trumpa bez pořádného alespoň ambulatního vyšetření „pacienta“, tedy pěkně z okna vlaku, div ne záchranou západní civilizace.

Nemohu za to, že lidé jako Karel Hvížďala se už neumějí srovnat s rychle se měnící realitou tohoto světa, kde sice můžeme nadávat na tvrdou rukou vládnoucího Vladimíra V. Putina, ale musíme mu přiznat, že pro záchranu bílé evropské civilizace dnes dělá – pravda, po svém – víc, než všichni ti salónní řečníci od Emmanuela Macrona přes Uršuli z Leydenů až po Andělu Merkel. My si téměř nikdy kvůli historickým resentimentům nevezmeme i od jiných - včetně problematických režimů - to, co můžeme využít i v naší demokracii.

Pravděpodobně končící president Trump je mimořádný úkaz. Možná je narcistní a nejspíš ženské řezal, jak mu to přišlo pod ruku (jako by to slavný J.F.K. nedělal také, avšak pozor - to byl přece skvělý dynamický demokrat). Jenže jako hlava USA udělal dost dobrých věcí jak doma, tak i ve světě. A to přesto, že čelil nejšílenějším útokům vedeným v jednom presidentském období v takové kumulaci, jakou dějiny USA nepamatují.

Kdyby lidé jako Karel Hvížďala měli srdce na správném místě a ne v eurokaťatech, tak by museli uznat, že nazývat věci správnými slovy není zločin, ale v dnešní době výraz velké odvahy, a proto také předmět neustálého střečkování a trapného nálepkování evropských politiků. A především by museli uznat, že na Blízkém východě dokázal to, co od druhé světové války nikdo z amerických presidentů ani jiných státníků. A Palestinci jsou dnes (k ohromnému vzteku vždy věrných evropských apoštolů všehoschopných lhářů z OOP a Hamásu) v pozici, kdy si konečně budou muset sednout ke stolu s Izraelem, protože jejich věrní spojenci už jich mají plné zuby.

A tak na tomto místě říkám, že ať si poštěkává kdo chce co chce proti Donaldu Trumpovi, tak možná já, pokud ještě aspoň patnáct let vydržím, se dočkám toho, že vládnutí Donalda Trumpa bude zasazeno správně do kontextu doby a vlídně oceněno. A kdyby ne, pak už ten svět bude v řiti pekelné, kam se začne šinout, jen co se toho ujmou naše známé staré washingtonské struktury, co se podělají před každým černochem, který chce políbit lemroucha. A nenávist proti Donaldu Trumpovi není program, nýbrž je to dokonalý obraz smutného nitra nenávistníků.