Dnes to bude můj nejkratší komentář, který jsem kdy napsal aneb o demokracii v podání Evropské unie a dalších centrálních evropských orgánů. Je to totiž jednoduché, není moc o čem psát, varianty totiž nejsou ANO nebo NE, nýbrž fakticky ANO nebo ANO. Referendum o Lisabonské smlouvě v Irsku, poprvé NE, tak se muselo opakovat do doby, než zazní demokratické ANO. Naštěstí se to podařilo hned napodruhé. I proto se dnes evropští i tuzemští politici tak zuby nehty brání, aby se o různých změnách rozhodovalo v referendu. Mohla by totiž zvítězit alternativa, se kterou se v Bruselu i jinde jaksi nepočítá.
Hlasování ve slovenském parlamentu o podpoře evropského stabilizačního fondu ESFS – včera NE. Vsadili jsme se doma, za jakou dobu se bude hlasování opakovat, aby zvítězilo „demokratické“ ANO. A je teď v zásadě jedno, jestli pod tlakem eurozóny nebo kvůli politickým ambicím opoziční strany Smer. A už je to tu, netrvalo to ani 24 hodin a poslanci si prý hlasování zopakují.
Referenda nebrat, to už víme. Možná ale už napříště nebudou o různých změnách v rámci EU nebo eurozóny moci hlasovat ani národní parlamenty. I tam je evidentně riziko nejasného výsledku.