Co drží pohromadě střední Evropu a její vztah k EU

Zdá se vám, že se vše rozkližuje? Nejde jen o politiku identit, jež bazíruje na rase, etnicitě či víře a pomíjí soudržnost společností. Jako by se rozkližovala i solidarita zemí středovýchodní Evropy. Těch, které pojí zkušenost komunismu, života v zóně vlivu Moskvy i členství ve Visegrádské skupině (V4). Ale teď jako by si dělaly naschvály. Praha s Varšavou se handrkují o důl Turów. Praha se cítí podražena Budapeští, když ta jí odmítla diplomatickou podporu vůči asertivitě Ruska (Vrbětice). Že by vše mířilo jen k horšímu?

Z pohledu na vztahy mezi vládami to tak vypadá. Ale pohled na postoje společností vyznívá o dost lépe. Dokládá to analýza bratislavské organizace Globsec, na niž upozornil web Seznam Zprávy. Zahrnuje postkomunistické země i Rakousko. A sděluje postřehy od očekávaných (za strategického partnera považují tyto společnosti Německo, jen Poláci a Rumuni Ameriku) až po ne tak samozřejmé.

Často u nás zaznívá kritika, že skupina V4 se přežila, vybočuje z prozápadní orientace, ba že „Polsko a Maďarsko udělalo z boje proti Bruselu strategii“ (Respekt). Jenže právě toto tvrzení analýza Globsecu rozporuje. „V referendu o členství v EU byste hlasovali pro setrvání, nebo pro vystoupení?“ Ano setrvání by řeklo 84 procent Poláků a Lotyšů, méně Rakušanů (78) nebo Čechů (66). Nejvíce prozápadní jsou Litevci a Poláci (47 a 46 procent), méně Rakušané (40) či Češi (33) a nejméně Slováci (26).

Odkud se bere ten rozdíl mezi čísly a stereotypy v médiích? Snad ho vysvětlí pasáž nazvaná Demokracie nerovná se liberální demokracie. Po selsku ji lze tlumočit asi takto. Společnosti poznamenané komunismem jsou háklivé na výrazy typu „lidová demokracie“ a eufemistické přívlastky všeho druhu. Pokud se pojí se Západem a EU demokracie, jsou jasně prozápadní. Ale pojí-li se s EU vágně definovaná „liberální demokracie“, pak zastříhají ušima. Toto mají ve své DNA společnosti středovýchodní Evropy, byť se jejich vlády hádají.

LN, 5.6.2021