Debatou hýbe výraz, kterému schází definice

Kdo čte německá média, všímá si, jak často užívají výraz „druhá vlna korony“. Titulkem „Druhá vlna je tady“ uvedl Die Welt zprávu o bavorském premiéru Söderovi a jeho výzvě k přípravě. Někdo řekne, že obava je logická, neboť Německo je na tom podle úhrnných čísel (načítaných od 1. března) hůře než my. Ale kdo se dívá na čísla detailněji, ví, že od začátku léta je na tom hůř Česko. Sledujete-li denní přírůstky nákazy v Německu a dělíte je osmi, abyste se dostali na české poměry, žasnete. Když Němci dělají alarm při 160 nakažených (v přepočtu), proč se u nás zpřísňují pravidla pro roušky, ale jinak vládne klid?

Důvodů bude více. Od toho, že Němci jsou považováni za hysteriky, až po ten, že narůstají počty nakažených, ale daleko méně počty těžkých případů a zemřelých. Lze tedy říci, že v Německu je proporčně menší zátěž nákazou, ale větší zátěž obavami. Nicméně jednu společnou věc najdeme. Je jí argumentace druhou vlnou, argumentace značně magická.

O očekávání druhé vlny napsal do MF DNES doktor Pavel Pafko. Týž den apeloval bavorský premiér, „abychom se připravili na to, že druhá vlna už tady je“. Der Tagesspiegel se ptá: „Co chce dělat politika proti druhé vlně korony“. Druhá vlna působí jako magický výraz pro titulky novin či hlášky politiků. Ale když virolog Alexander Kekulé dostal od listu Die Welt otázku, co že to ta druhá vlna vlastně je, v odpovědi uhnul, že je třeba snížit denní přírůstky nákazy pod tisíc.

Nechme stranou řeči o alarmismu a hysterii. Je to téma oslovující veřejnost. Přitom ta je strašena výrazem, který se neopírá o závaznou definici. Má druhou vlnu definovat nárůst případů? A jaký? Nebo až vyhlášení uzávěry, byť o něco volnější, než byla ta jarní? Toto je společné téma pro vládní, odborné i akademické týmy zabývající se epidemií. Nemusí hned řešit závaznou definici, ale mohly by to mezi sebou probrat a v rámci osvěty – to není přežitek ani sprosté slovo – vysvětlit národu, jak to s tou druhou vlnou je.

LN, 26.8.2020