Jak slovíčka a demagogie utvářejí politiku klimatu

Brzy se ustaví nová vláda a zřejmě bude chtít dělat vše jinak a lépe než ta předchozí. Či snad ne? Chcete-li najít téma pro kontinuitu, je to energetika a politika klimatu. Když premiér Babiš mluvil na konferenci v Glasgow, opřel se do Zeleného údělu EU s tím, že může být zelenou sebevraždou Evropy. Ale upřímně, kdyby tam byl premiér Fiala, zřejmě by zvolil trochu jiný slovník, ale fakticky vzato by uvažoval a konal stejně.

Z konference nevzejde nic závazného, neboť schází společný jmenovatel. Indický lídr Módí žádá za uhlíkovou neutralitu od Západu biliony dolarů, což je řád procent planetárního HDP. Francouzský lídr Macron chce investovat miliardu eur do dalšího vývoje jaderné energetiky. Kde je ten společný jmenovatel? Nelze ho najít ani globálně, ani v rámci celého Západu, ba ani v rámci EU. Nota bene v Číně, která teď staví uhelné elektrárny jako o závod. Pro začátek by stačilo vyjasnit terminologii. Slova, jak věděl George Orwell, mají velkou moc, což láká k jejich demagogickému přetvoření.

Už desítky let se oprávněně straší emisemi skleníkových plynů (hlavně CO₂) a důraz se klade na bezemisní technologie. Jenže bezemisní technologií je i jaderná a ta je sílící pokrokářské ideologii trnem v oku. Takže jde-li do tuhého, už se nemluví o bezemisnosti, dekarbonizaci a bezuhlíkové ekonomice, vždyť to vše dokáže zajistit i energie z atomu. Místo toho nastupují výrazy typu čistý, zelený, obnovitelný, nekonvenční, jež mají „ušpinit“ bezemisní technologii jadernou. A tak se lze ptát. To jako že emise už nevadí? Je-li ďábel v atomu, všechno strašení emisemi bylo jen na oko? Plyn dovážený z Ruska uhlík neobsahuje?

Jistě, stát velikosti a síly Česka to celé nezmění. Ale může trvat na tom, že jaderná energie je bezemisní. Že jsou-li emise prioritní hrozbou (nebo už nejsou?), jen blázen, ideolog či fanatik by se bezemisního jadra zříkal. Není důvod, proč by si nová vláda takový postup nevzala za svůj.

LN, 4.11.2021