Od americké hypoteční krize se často objevují názory, že je čínský už téměř půlstoletí ohromující hospodářský růst příkladem úspěšně regulovaného tržního modelu osvícené vlády jedné strany (Thomas Friedman v NYT) a "může mít proti západnímu disfunkčnímu trhu velké výhody". O potřebě nevolené inženýrské vlády slyšíme i v Evropě.

Zásluhou amerických médií (Bloomberg a NYT), teď v Číně před sjezdem komunistické strany zablokovaných, která uveřejnila odhalení o astronomickém majetku odstupujícího premiéra Wen Ťia-paa (2,7 miliardy dolarů), má nová vláda nomenklatury na krku další skandál, což zřejmě posílí staré protireformátory. Majetek čínského premiéra vznikl za pouhých deset let jeho vlády, a to se chlubil proletářským původem. Jeho zoufalý požadavek, aby byl majetek jeho rodiny zveřejněn, by kompromitoval celou oligarchii. Vždyť není výjimkou. Vysokému stranickému funkcionáři se nedávno zabil syn v narozeninovém ferrari a strana chystá majetkový proces s nedávno padlým členem politbyra.

Partajní korupce je v Číně široce rozšířená (cirka 600 procesů regionálních funkcionářů ročně) a na rozdíl od nás nejde jen o prebendy v radách polostátních podniků, ale přímo o utajené akciové podíly, a tím automaticky o špatné investice (čtvrtina státních podniků je ztrátová). Jak ale vysvětlit ohromný růst čínské ekonomiky? Není snad vláda kleptokracie největší brzdou hospodářského růstu, jak to vidíme v Rusku nebo v Africe?

V ekonomii jde vždy o relativní míru. V Číně probíhá průmyslová revoluce, ne nepodobná té anglické (1750–1850), ale v bohatším globálním světě, a proto prudší (velký trh a dostupné technologie). A jako tehdy má i nyní dvě komponenty – technickou a tržní. Můj dávný profesor neměl rád termín průmyslová. Jistě byla. Newton, pára, transmise a manufakturní dělba práce – ale bez svobodného trhu a úvěrového kapitálu by to nestačilo.

Lidnatá, gramotná a chudá Čína plná techniků a inženýrů měla příklad v Japonsku i v Jižní Koreji. Potřebovala jen uvolnit trh, garantovat nabytý majetek a zpřístupnit kapitál.

Masivní státní a soukromé investice po celá desetiletí, levná práce, podceněná měna, negativní úroková míra. I pruské Německo (1871) vedla státem řízená industrializace v první fázi k vysokému růstu. Na určité úrovni se však vývoj zastaví a negativní důsledky růstu státní byrokracie a státních investic je třeba odstranit. Investice a korupce začínají být totožné. Korupci však vláda jedné strany neodstraní. Čína zpomaluje.

LN, 6.11.2012