Prezident Si zkouší, zda USA budou hájit Tchaj-wan

Za ideologických totalit kvetly vtipy. Třeba ten z doby sovětské okupace Československa: „Páchne to tu, řekl tchoř, a proto tady zůstanu, dokud ten smrad nevyvětrá.“ Podobný šmrnc mají i včerejší slova čínského prezidenta o vztahu k Tchaj-wanu: Čína si vyhrazuje právo na veškerá opatření, i vojenská, vůči „vnějším silám“, jež se stavějí proti mírovému sjednocení celé Číny (proti tomu, že Tchaj-wan je její součástí). Jako kdyby Si Ťin-pching říkal: Kdo odmítá mírové sjednocení Číny silou, je válečný štváč a jako s takovým s ním bude naloženo. Jenže to není ani vtip, ani ideologická poučka. Je to konstatování poměru sil ve světě.

Zdálo by se, že Si použil tak ostrá slova zbytečně. Vždyť na světě není relevantní stát, který by jako Čínu uznával vládu v Tchaj-peji. Ba ani stát uznávající dvě Číny v tom smyslu, že by zastoupení Tchaj-wanu povýšil na ambasádu. Proč tedy soudruh Si varuje před něčím, co nehrozí?

Peking nezajímá komunistická ideologie jako taková, ale prosazuje svůj velmocenský status ve světě. Když se o generaci dříve mluvilo o dvou supervelmocech, byla řeč o Washingtonu a Moskvě. Mluví-li se o nich dnes, řeč je o Washingtonu a Pekingu. O státech určujících ekonomický běh světa. Pokud si prezident Trump dovoluje říkat věci tvrdě a Čínu označovat za hlavního rivala či nepřítele USA, ba Západu, prezident Si ukazuje po svém totéž. Testuje Trumpa ve stylu na hrubý pytel hrubá záplata. Vy nám hrozíte obchodní válkou? Vy po nás vymáháte respekt k duševnímu vlastnictví? Pak my vám teprve ukážeme, jak se dovedeme mocensky prosadit!

Zkuste si položit otázku. Co by následovalo, kdyby Čína skutečně Tchaj-wan vojensky obsadila? Zřejmá odpověď zní: De facto nic. Když Rusko před pěti lety obsadilo Krym, ten bod se nedostal ani do minských dohod o příměří na východní Ukrajině. Vsadili byste výplatu, že Západ v čele s USA by riskoval válku kvůli čínské okupaci Tchaj-wanu? Prezident Si je přesvědčen, že ne.

LN, 3.1.2019