Měl bych velkou radost, kdyby Británie proti všem prognózám přece jen opustila EU (Evropskou Utopii). Bruselskou mocenskou nomenklaturu a evropský fasádový parlament by její odchod sice nijak zásadně neovlivnil, Utopie je bohužel nereformovatelná, ale nepochybně by posílil odstředivé tendence (euroskeptické strany) po celé Evropě a časem ukázal, že existuje svobodný život, spolupráce a prosperita mimo Unii.

Angličané se obávají, že se jim evropská oligarchie bude chtít pomstít a nadiktuje jim špatné obchodní podmínky, proto jsou v názoru na odchod tolik rozděleni.

Obě strany sporu se navzájem zastrašují a líčí budoucnost v Unii i mimo ní v černých barvách, jako by šlo v první řadě o peníze a nikoli o politickou suverenitu. Největší export do Británie má však stagnující Německo a je nepravděpodobné, že si bude chtít poškodit svou obchodní bilanci.

Pro Unii by odchod druhé, nejsilnější a rostoucí ekonomiky v Evropě znamenal jistou ztrátu prestiže a investoři po celém světě by si museli klást otázku, zda nemají nakonec pragmatičtí Angličané přece jen pravdu, když opouštějí dirigistickou, antiekonomickou Evropu.

V Česku i v Německu převládá názor, že by odchod Británie posílil centralistické a protitržní tendence v Unii, ve skutečnosti ale Angličané v posledních deseti letech prohráli všechna hlasování (72) a pokud měli nějaký vliv, tak nanejvýš zákulisní.

Skutečná reforma by přece znamenala zrušit obludnou bruselskou a štrasburskou mašinérii a zavést pragmatickou spolupráci států v nemnohých, skutečně společných zájmech. Génius Evropy nespočíval nikdy v integraci, ve vytvoření impéria, ale v konkurenci jednotlivých států.

Autor je politolog

Newsletter Institutu VK