Jsou-li USA v Polsku, Rusové si nárokují Bělorusko

Když se u nás řekne Brežněvova doktrína, pro dost lidí to není teorie, ale osobní zážitek, vždyť doktrína omezené suverenity v očích Moskvy oprávnila invazi do Československa v srpnu 1968. Brežněvova doktrína je mrtvá nejpozději od nástupu Gorbačova a kolapsu Sovětského svazu. I proto jsme v listopadu 1989 její svět opustili.

Jenže to, že je mrtvá Brežněvova doktrína, neznamená, že je mrtvá i omezená suverenita či strategie sfér vlivu. Proto i oficiální místa (premiér Babiš) varují, aby se dějiny neopakovaly. Aby se Bělorusko nestalo podobnou obětí doktríny omezené suverenity jako Československo v roce 1968. Jistě, opatrnost je namístě. Ale namístě je i poznatek, že dějiny se neopakují. A když už, pak ne v doslovném znění.

Invaze v srpnu 1968 překvapila už proto, že Dubčekovo Československo nepomýšlelo na to, že by se trhlo od Varšavské smlouvy k NATO. Hranice vojenských bloků byla pevná, což ale není případ roku 2020.

Díváme-li se na Putina alespoň s trochou racionality, dospějeme asi k tomuto: Varšava v sobotu uzavřela dohodu s USA, jež rozšíří americkou vojenskou přítomnost v Polsku, aniž by to Moskva mohla ovlivnit. O. K., ale potom se nedivme, když Moskva uvažuje recipročně a určuje pravidla na východ od polsko-běloruské hranice, aniž by to mohl ovlivnit Západ.

Ten model se opakuje už třináct let, od Putinovy výstražné řeči na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Rok a půl po ní přišel zásah v Gruzii, šest let poté anexe Krymu a po dalších šesti letech visí otazník nad Běloruskem. Tím není řečeno, že ruské tanky do Běloruska vjedou. Ani to, že Západ má na podporu občanského sektoru na Východě rezignovat. Limit je jinde. Pokud Západ dokáže vysvětlit, proč doktrína sfér vlivu neplatí, ale nedokáže pohnout s tím, co ta doktrína přináší (v Podněstří, Gruzii, na Krymu…), neměl by hlasitě vymáhat něco, co nedokáže naplnit. Může pak působit jako ten král, který na sebe prozradil, že je nahý.

LN, 18.8.2020