aneb Komunisté rozpoutali teror, aby nakonec prohráli

Letos je tomu rovných 60 let, kdy ozbrojené složky tehdejší socialistické NDR začaly v noci z 12. na 13. srpna 1961 stavět tzv. Berlínskou zeď, která měla zabránit obyvatelům východního Berlína v cestě za svobodou.

Byl to šok pro celý svět, když východoněmečtí pohraničníci začali hranici mezi dvěma Berlíny zpočátku osazovat ostnatým drátem a později na ní budovat masivní opevnění s cílem znemožnit obyvatelům komunistického východního Německa v odchodu na Západ. Bylo to však ono pověstné Pyrrhovo vítězství. On to totiž byl začátek konce soudruhů.

Tato zeď byla dlouhá 165 kilometrů a oddělovala svobodný Západní Berlín od porobeného Berlína, hlavního města Německé demokratické republiky. Při pokusu o její překonání zavraždili rudí zločinci více než 200 lidí.

Soudruzi z NDR neudělali chybu v tom, že stříleli za války do vzduchu, jak pravil Bolek Polívka ve filmu Pelíšky, ale v tom, že lidem nedokázali nabídnout lepší život než Západ. Až do postavení oné hrůzy v jednašedesátém roce se přes Západní Berlín dostalo za svobodou do Spolkové republiky Německo na tři miliony lidí z Východu.

Východoněmečtí komunisté a nejen ti ukázali, že král je ve skutečnosti nahý. Oni se snažili celému světu namluvit, že socialismus je lepší než kapitalismus, lidem se v něm žije lépe a spokojeněji, ale povedl se jim pravý opak. Logicky se nabídla otázka, proč tedy lidé z tohoto zázraku utíkají pryč, když by se jim tam přece mělo moc líbit. V roce 1953 dokonce v sovětské okupační zóně, pozdější NDR, došlo k masovým stávkám dělníků, kteří protestovali proti neustále se zvyšujícím pracovním normám. Pozoruhodné je, že v Západním Německu, čili v SRN, se žádná taková rozsáhlá pozdvižení nekonala. Jak se mohlo stát, že v údajném německém státě dělníků a rolníků, se ti pracující tolik naštvali?

Důvod byl docela jednoduchý, lidé se v socialistických zemích měli daleko hůře než na Západě a toužili po lepším životě, který jim nabízel kapitalismus. Komunisté v této soutěži prohráli a ani se nepokusili v ní zvítězit čestným způsobem. Tedy tím, že by lidem zajistili podmínky pro lepší život, ale uchýlili se k zákazům a násilí. Pozor, vlády nejsou od toho, aby lidem zasahovaly do života, ale aby jim zajistily podmínky pro důstojný život ve svobodě a beze strachu.

Socialistické země ovládly krutost a diktatura, které jejich obyvatele zbavily svobody a přinesly jim život v ponižování a utrpení. Spisovatel Ludvík Vaculík pronesl, při příležitosti Palachova týdne v lednu 1989, kdy tehdejší Veřejná bezpečnost brutálně potlačila pokojné demonstrace v Praze na Václavském náměstí, slavnou větu: „Komunismus je bití.“

Berlínská zeď však už předtím dokázala, že nejen bití, ale i mučení a vraždění.