Německo klade důraz na školy, ne na roušky

Kdo sleduje média v „éře korony“, získá dojem, že Česko a Německo patří k různým civilizacím. Čeští politici se bojí, aby je nikdo nepřistihl bez roušky. Mluví v ní i do kamer. Kdežto snímek německého politika v roušce působí jako unikát. I když byla kancléřka Merkelová v karanténě (po kontaktu s lékařem, jenž se setkal s někým nakaženým), stále se objevoval její záběr z televizního projevu k národu – bez roušky. Ač vláda nosit roušky doporučuje. Leč nepřikazuje.

Kdo ale sleduje, jak se Německo rozhodlo uvolnit karanténní opatření, zjistil víc podobností s Českem než rozdílů. Je důležité to vnímat. Ne kvůli soupeření, kdo je úspěšnější (v počtu mrtvých na milion obyvatel je na tom Česko výrazně lépe než Německo, ale to zase „zasklívá“ většinu západní Evropy). Jde o praktičtější věci. Zvažuje-li Praha uvolňování pohybu občanů, režimu na hranicích, výroby i obchodu, musí tak činit s ohledem na stav karantény v sousedním a provázaném Německu.

Německo nelze házet do jednoho pytle. Jste-li třeba v Ašském výběžku, vězte, že pár kilometrů na východ, v saském okrese Vogtland, panují poměry podobné českým (dva mrtví), ale pár kilometrů na západ leží vůbec nejpostiženější okres Německa, bavorský Tirschenreuth (72 mrtvých). V různých spolkových zemích se liší restrikce i cesty z nich ven. Ale na jistých věcech se ve středu Německo shodlo.

Pro nás není zásadní, že kadeřnictví se tam otevřou o tři týdny dříve než u nás. Zásadnější je, že roušky se nadále jen doporučují, leč nepřikazují (kromě veřejné dopravy a obchodů). Zásadní je i důraz na rychlé otevření škol. V neposlední řadě proto, aby mohly plnit svou sociální roli. Ukázalo se totiž, že distanční (digitální) vyučování prohloubilo zaostávání asi čtvrtiny žáků. Že dále rozevírá nůžky mezi žáky z rodin vzdělaných a z rodin vzdělání nepreferujících, řečeno korektně. A to je argument, který má váhu i u nás.

LN, 17.4.2020