Lze unést komerční linkové letadlo bez následků?

Některé výrazy se nadužívají, až devalvují původní výstrahu. Třeba když se velkochovy zvířat či umírání migrantů na moři označuje za holokaust. Nebo snaha vidět v tom či onom studenou válku. Ale nedělní událost v Minsku je ryzím aktem studené války. Běloruské orgány de facto unesly linkové letadlo na trase Athény – Vilnius, když ho přiměly přistát v Minsku jen proto, aby zadržely exilového novináře Romana Protaseviče, jenž byl mezi cestujícími.

Abyste k tomu došli, nemusíte studovat politologii. Stačí si oživit americký film Bílé noci z roku 1985. Jen stručně. Nikolaj „Kolja“ Rodčenko je baleťák, jenž emigroval ze Sovětského svazu na Západ. Když cestuje transpolárním letem na představení do Japonska, nad sovětskou Arktidou nastane problém. Po elektrickém kiksu musí letadlo nouzově přistát v Norilsku. A to má problém i Kolja. I když stačí spláchnout doklady do záchodku, sovětské úřady ho identifikují a zadrží.

Zajímavé je, že Kolju hrál Michail Baryšnikov, ruský tanečník, jenž v roce 1974 emigroval do Kanady. Roli uhlazeného důstojníka KGB, jenž Kolju přemlouvá, aby zůstal v SSSR, prý režisér Taylor Hackford nabízel Miloši Formanovi, ale nakonec ji hrál polský režisér Jerzy Skolimowski. Skoro se zdá, že ji měl hrát někdo, kdo ví, zač je toho loket.

Pro některé kritiky byl ten film příliš fabulovaný. Ale to, co se stalo v Minsku teď, naznačuje, že byl fabulovaný spíš málo. (Ostatně, je-li ČT veřejnou službou, ať zařadí Bílé noci aktuálně do vysílání.) Když scénář k tomu filmu za studené války vznikal, autoři se uchýlili ke hře náhody, ke kiksu, jenž letadlo přinutí přistát. Lukašenkovo Bělorusko nepotřebuje náhodu, úřady vědí, kdo je na palubě, stroj přinutí přistát pro údajnou hrozbu a „svého“ emigranta zadrží. Na toto si zatím ani Moskva netroufá, i když dokázala sestřelit jihokorejské letadlo plné lidí (1983) či otrávit „zrádce“ mezi agenty (Litviněnko). Je to ryzí studená válka. A k jejím pravidlům patří, že kdo účinně nereaguje, tak prohraje.

LN, 25.5.2021