2.10.2022 | Svátek má Olívie, Oliver


GLOSA: Banderovci

9.1.2015

Ruská propaganda obratně pracuje s banderovským kultem

Ruská propaganda s oblibou líčí přívržence příslušnosti Ukrajiny k západním institucím i ukrajinskou vládu jako banderovce a fašisty. Nedávné průvody k uctění 106. výročí narození Stepana Bandery v Kyjevě i jiných ukrajinských městech k tomu opět zavdaly příležitost, jíž se chopil i prezident Miloš Zeman.

Rusko-ukrajinský konflikt samozřejmě rezonuje též v českém veřejném mínění, a jak to tak u vyhrocených sporů bývá, už dlouho má černo-bílou podobu i na mediální frontě této války. Komplikované dějiny východní Evropy však žádným jednoduchým výkladům nepřejí.

Ukrajinci postrádají silnou historickou tradici vlastní státnosti a skoro po celé své dějiny žili roztrženi mezi několik státních útvarů. Stepan Bandera a Ukrajinská povstalecká armáda (zkratkou UPA) se snažili vydobýt ukrajinskou samostatnost doslova za každou cenu, včetně spolupráce s nacisty. Ti si sice žádný ukrajinský stát nepřáli, a Bandera tak trochu paradoxně skončil v koncentračním táboře, ale ukrajinští nacionalističtí partyzáni nechvalně prosluli neobyčejně krutým bojem proti všem.

Poměrně úzký okruh Banderových příznivců lze jistě označit za fašisty, avšak jeho masová popularita v současné ukrajinské společnosti, typická zejména pro západní Ukrajinu, rozhodně nevyvěrá z touhy po etnickém čištění země od Poláků, Židů, Rusů či jiných národností.

Tradice jednotek UPA je totiž opravdu velmi pestrá a komplikovaná. Ukrajinci dnes vyzdvihují zejména jejich boj proti sovětské (tedy, v ukrajinských očích, de facto ruské) moci a bojovníky UPA, z nichž někteří dokázali na území sovětské Ukrajiny klást ozbrojený odpor hluboko do 50. let, si idealizují a romantizují.

Nelze se tomu divit, jde vlastně, jazykem filmových recenzí vyjádřeno, o nejvíce akční novodobou tradici zápasu za ukrajinskou samostatnost. K jejímu oživení v uplynulém čtvrtstoletí notně přispěla i hmotná bída a beznaděj, jež nejen na západní Ukrajině od rozpadu Sovětského svazu převládaly. A v posledním roce pak pochopitelně i ruská agresivní politika. Avšak ti, kteří si nedávno – podobně jako Ukrajinci Banderu – idealizovali údajné proevropské bojovníky z Majdanu, mohou v konfrontaci s informacemi o Banderově popularitě nad ukrajinskou věcí snadno zlomit hůl.

A právě o to ruské propagandě jde. Účinná propaganda si totiž moc nevymýšlí, jen zveličuje, nebo naopak umenšuje a vytrhává z kontextu. A poněvadž ukrajinské dějiny v jejich spletitých souvislostech zná u nás i v jiných evropských zemích jen málokdo, může Kreml svých cílů dosahovat poměrně snadno.

Bohužel, situace se bude i v tomto ohledu spíše vyostřovat. Současná ruská agresivita může banderovský kult jen umocnit, vyvolat v život všechny jeho zlé duchy. K jeho oslabení by nesporně nejvíce přispěly poklidný rozvoj ukrajinské státnosti a hospodářské oživení země, tedy skutečnosti, které jsou dnes v nedohlednu.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus