Britský premiér Boris Johnson před pár týdny prohlásil, že raději skončí mrtvý v příkopu, než aby poslal do Bruselu dopis se žádostí o další prodloužení lhůty pro odchod Velké Británie z EU. Jistojistě to myslel přeneseně, tedy že nespáchá soběvraždu v pangejtu (jak by se slušelo v dobách, kdy slovo muže platilo), ale vyložit se taková slova dají v této době přemíry slov jako „než bych takový dopis poslal, raději položím funkci“. Tady bacha na sliby! Funkci nepoložil, dopis napsal a nenapsal, odeslal a neodeslal, podepsal a nepodepsal, všechno třikrát najednou různou cestou. Chytrý horák je to a chtělo by se jej dehonestovat za tento postup.

Boris Johnson však je produktem doby moderních politických elit, což je ovšem v průměru pěkně užvaněná holota bez kouska cti. Je to člověk nadaný vtipem a citem pro pádný narativ. Komentátor Jan Fingerland jej označil za člověka, který postupuje tak, jako by byl figurou z Monty Pythonů. Jenže co vlastně má mezi těmi zmetky v Dolní sněmovně, kteří vydávají směšné zákony, protože se většinově bojí přiznat, že referendum nereferendum, voliči nevoliči, brexit nechtějí, jenže se stydí to přiznat, a tak se chovají jako blázni a kličkují jako zajíci. Proč by stejnou taškařici neměl provozovat Boris Johnson, který musí čelit invektivám takového kašpara, jakým je levičácký zplozenec pekla Jeremy Corbyn a šupáci s Guardianu?

Teď se budu rouhat a ani se nezačervenám. Johnson měl stupidní zákon ignorovat a jasně říct, že nic nepošle a basta. Blbosti je třeba čelit všemi prostředky - zachoval by si tvář, vstoupil by do dějin, do příkopu by nemusel a poslanecká sebranka v Londýně by musela rychle jednat a rozhodnout, protože čas kvapí a 31. říjen je za dveřmi. Protože Dolní sněmovna o nic žádat do Bruselu nemůže. A když do toho dne nerozhodne, tak zazvoní zvonec a té trapné šaškárny by byl konečně konec.