Mají se USA omlouvat za svržení atomové pumy?

Hirošima zůstává městem, na které dopadla první atomová bomba. Když tam přijel americký ministr zahraničí, agentury už předem psaly, že John Kerry se za její svržení omlouvat nebude. Proč zprávy zdůrazňují právě omluvu? To jako že Amerika se omluvit má, jen zatvrzelý ministr Kerry té potřebě vzdoruje? Nebo snad jen sonduje situaci pro květnovou cestu prezidenta Obamy, který se v Hirošimě skutečně omluví? Stane se Obama americkým Willym Brandtem, jenž se zapsal do dějin, když v roce 1979 jako spolkový kancléř poklekl u pomníku varšavského ghetta?

Nechme teď osobní linku stranou. Svržení atomové bomby mělo působit jako historická singularita, jako událost, která je tak strašná, že už tím zabrání svému opakování, a jako takové splnilo svůj účel. Nebyla to americká svévole, ale reakce na fanatismus Japonska, s jakým před 71 lety odmítalo kapitulovat, uzavřít světovou válku a tím zabránit dalším statisícům či spíše milionům obětí (většímu počtu, než jaký si vyžádala Bomba). Tu válku začalo Japonsko, ne Amerika, a proto na Americe spočívalo rozhodnutí, jak ji ukončit.

Je možné se omlouvat za tu či onu akci, za způsob, jakým byly vybombardovány Hamburk (1943) či Drážďany (1945). Jenže atomové bombardování není otázkou způsobu provedení, ale samotného rozhodnutí ano, či ne. Ano ze srpna 1945 je zpětně ospravedlněno faktem, že opravdu zůstalo dějinnou singularitou, kterou si netroufli narušit ani Stalin či Mao. A pak i tím, jak to téma pojímá muzeum v samotné Hirošimě: jako že někomu ruplo v bedně a na pokojné a kvetoucí město hodil Bombu. Jistě, byla to nesmírná tragédie, ale omlouvat se za to rozhodnutí Amerika nemusí.

LN, 12.4.2016