I kulturní válka potřebuje svůj mírový proces

Když volby nedopadnou, jak měly, když neumožní sestavit vládu, už klíčí myšlenka, že se musejí zopakovat. Že se volič nad sebou zamyslí a napodruhé zvolí tu lepší variantu a budoucnost. Ale co když rozhodne i napodruhé stejně? Takový problém a dilema teď zažívá Izrael.

V dubnu Izraelci předčasně volili a výsledkem byl pat. Ani pravice Benjamina Netanjahua („Bibiho“), ani levý střed Bennyho Gantze nezískal většinu pro sestavení vlády. Proto už 17. září Izraelci hlasovali v předčasných volbách znovu. Výsledky ještě nejsou definitivní, ale vše nasvědčuje repríze patu. Hlavní rivalové opět nemají většinu pro sestavení vlády. Co s tím? Vytvořit olbřímí vládu národní jednoty? Nebo riskovat už třetí předčasné volby?

Těžko říci. Ale zdá se, že Izrael se ocitl ve slepé uličce kulturní války (bibiovci vs. protibibiovci). Tu znají Američané (trumpovci vs. protitrumpovci), Britové (brexitáři vs. protibrexitáři) i další (zemanovci či babišovci vs. protizemanovci či protibabišovci). V Izraeli došla až tam, že nelze sestavit vládní většinu, respektive že by o ní rozhodoval svérázný Avigdor Lieberman a strana ruských přistěhovalců. Už proto se můžeme podívat, jak kulturní válka deformuje optiku.

V očích progresistů Netanjahu zosobňuje zlo, útlak Arabů, zbrojení či války. I pro Izraelce, ba členy jeho Likudu ztělesňuje aroganci, bezskrupulóznost, pohyb na hraně zákona. Přitom se nedodává, že v éře jeho vlád (délkou rekordní) země žádnou velkou válku nevedla. Kdežto Gantz zosobňuje dobro, vojáckou férovost a vstřícnost vůči sousedům. Přitom se moc nepřipomíná, že snad víc než Netanjahu varuje před hrozbou z Íránu i Pásma Gazy. Trefně to vyjádřil palestinský premiér Muhamad Štaje, když rozdíl mezi Netanjahuem a Gantzem přirovnal k rozdílu mezi Coca-Colou a Pepsi. Jinými slovy, kdyby nebylo démonizace dané kulturní válkou, kdyby v ní nastal alespoň náznak mírového procesu, dost věcí by vypadalo ne tak černobíle, patově či fatálně.

LN, 19.9.2019