Říká se, že ďábel je ukryt v detailu. S jedním se setkala Karine Elharrarová na současné klimatické konferenci COP26 v Glasgowě. Vlastně je nepochopitelné, že se něco takového na tak monstrózní akci vůbec mohlo stát.

Informovaly o tom i některé české servery, takže jen stručně. Karine Elharrarová je izraelskou ministryní národní infrastruktury, energetiky a vodních zdrojů. Trpí svalovou dystrofií, je na vozíku a používá speciální bezbariérové vozidlo. Kvůli tomu se v pondělí 1. listopadu nemohla zúčastnit glasgowského klimatického summitu.

Takto o jejím problému informoval 2. listopadu server iRozhlas.cz:

Karine Elharrarová

Elharrarová izraelským médiím popsala, že se nemohla dostat na místo konference, protože jedinou možností bylo buď jít pěšky nebo jet kyvadlovou dopravou, která ale nebyla uzpůsobena pro osoby pohybující se na vozíku. Venku před rozlehlým areálem strávila dvě hodiny, než se nakonec vrátila do hotelu v Edinburghu, vzdáleném 80 kilometrů.

Nepochopitelné, neuvěřitelné, skandální, absurdní. Pořadatelé konference (OSN a Spojené království jako hostitelská země) chtějí řešit problémy světa, div že ne vesmíru – a nakonec se ukáže, že nedokážou zvládnout ani tak banální věc, jako je bezbariérový přístup na akci.

Jistě, paní ministryně není řadový vozíčkář, a tak se její případ dostal do centra pozornosti. Následovaly omluvy a ujišťování. Neil Wigan, velvyslanec Spojeného království v Izraeli na Twitteru napsal:

Chceme klimatický summit, který bude přívětivý a inkluzivní pro každého. (We want a COP Summit that is welcoming and inclusive to everyone.)

O tom, co se přihodilo, hovořil na summitu během pondělní (1. 11.) večerní recepce izraelský premiér Bennett s britským ministerským předsedou Johnsonem. Řešení se nakonec našlo – zařazením jejího speciálního vozidla do oficiální kolony premiéra Bennetta, díky čemuž se v úterý 2. 11. ministryně na konferenci dostane.

Těžko se zbavit pocitu, že při troše dobré vůle a při větší míře lidského přístupu mohlo být vše vyřešeno už v pondělí a k tomuto faux pas vůbec nemuselo dojít.

Leč nepovyšujme se příliš nad profesionály na ostrovech.

Moje žena je po těžkém úrazu dolní končetiny a následné operaci také na vozíku. Dočasně, nicméně plně na něj byla odkázaná 8. října – v den voleb do Poslanecké sněmovny. Večer jsme se vypravili do budovy, v níž se v našem okrsku volilo. Projeli jsme bez problému do vestibulu – a v něm jsme narazili na problém: schodiště bez nájezdové plošiny.

Poněkud roztrpčen jsem procedil mezi zuby: „ A tady tvoje volební právo skončilo.“ Bylo to emotivní a nebyla to pravda. Pomohli ochotní voliči, tam i zpět.

Ve volební místnosti jsme neblahou situaci nahlásili, předsedkyně komise se omluvila (což nemusela) a nedostatek si zapsala. S tím, že ho nahlásí. Pro příště.

Dá-li Bůh, dojdeme oba za čtyři roky k volební urně po svých. Ale mohou být v tomto okrsku jiní vozíčkáři.

Je víc než překvapivé, že se na ně nemyslelo předem. U nás v obci před volbami a v Glasgowě před summitem.

********

Postscriptum
V úterý 2. listopadu přinesly izraelské servery zprávu, že se ministryně Elharrarová zúčastnila na okraj summitu setkání premiérů Bennetta a Johnsona. Izraelský premiér tak splnil pondělní slib, že její speciální vozidlo přičlení ke svému konvoji, a ona tak bude moci vjet do komplexu, v němž se konference koná, a to až k bezbariérové rampě. Na začátku setkání vyjádřil premiér Johnson lítost nad tím, co ministryně musela o den dříve podstoupit.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.