Ta zpráva téměř zapadla. Poslední tři roky – 2023 až 25 – byly nejteplejšími roky v historii lidstva, ne za dobu měření teplot, ale v éře člověka, tedy za sto tisíc let. Stoupenci i odpůrci klimatických změn se nečekaně shodli, tohle teplo není výsledkem skleníkových plynů, horko by bylo, i kdyby lidstvo neexistovalo; a nikdo neví, co je jeho primární příčinou.

Následky jsou ale zřejmé. Severní ledový oceán již brzy bude plnit roli, jakou mělo Středozemní moře v antice. Kde dnes žijí tuleni a mroži, během pouhého století může bydlet miliarda lidí, možná miliardy dvě. Odhadem se zde nachází až 30 % veškerých zásob nerostného bohatství planety. Je nemyslitelné být velmocí a nemít vliv na dění v severním oceánu.

Abychom ale plně pochopili, proč Trump (USA) chce Grónsko, je třeba objasnit právní status vodstva a pozemků pod vodami. Není to stejné. Mezinárodní vody začínají zpravidla 12 mil od pobřeží (cca 22,2 km), byť pobřežní státy mají k dispozici ještě přilehlou a výlučnou ekonomickou zónu, nicméně cizí lodě v těchto vodách mohou svobodně plout. I když plujete na volném moři, neznamená to, že dno pod vámi je též volné. Pobřežní státy počaly využívat, respektive zneužívat, definici kontinentálního šelfu. Při OSN existuje Komise pro hranice kontinentálního šelfu (CLCS), která stanoví a eviduje hranice využití (vlastnictví - i když tento pojem není právně přesný) oceánského dna jednotlivými státy. Obecně, hranice pevninské mělčiny je určena na vzdálenost 200 mil od pobřeží; jenže tuto linii lze legálně překročit. A to až do vzdálenosti 350 mil od pobřeží, anebo 100 mil od hloubky 2500 metrů. Zjednodušeně řečeno, musíte kolíkovat dno a současně si to nechat zaknihovat. Připomíná to vlastnictví pozemků u nás – nestačí vám parcelu jen obsadit, musíte ji mít i zapsánu v katastru. Kolíkování se provádí batymetrickým mapováním – lodě se sonary vytváří digitální mapy. A Rusko posledních 30 let usilovně kolíkuje a registruje. Zde dávám odkaz na arktické mapy, jak je zobrazuje IBRU – centrum pro výzkum hranic. Rusové dosáhli toho, že prakticky většina dna Severního ledového oceánu na východní polokouli jim patří. Jako jediní, čistě symbolicky, jako důkaz síly, umisťují na „své“ dno metrové ruské vlajky z titanu!

Trump mluvil o připojení Grónska už ve svém prvním funkčním období (2016-20), ale nijak netlačil na pilu. Pak přišel Biden, senilní v okamžiku zvolení, a Rusko toho využilo. Mezi léty 2021 – 23 si Rusové vykolíkovali a zaevidovali oceánské pozemky na západní polokouli, západně od Grónska, v těsné blízkosti severoamerického kontinentu! Severní ledový oceán je poměrně mělký, s průměrnou hloubkou 1300 metrů, narazit na díru 2500 metrů je tak pech, jenž ovšem Rusové umí zahladit. Doslovně. Američané Rusy podezírají, že některé prohlubně „zasypávají“. Zatímco Bidenova administrativa a EU byli pohlceni ukrajinským konfliktem, Rusko sic válčilo, ale územní zisky nabíralo na dně oceánu, ne na Ukrajině!

Trumpova argumentace, že potřebuje Grónsko kvůli ochraně USA před balistickými střelami a čínskými a ruskými loděmi, není pravdivá. K tomuto účelu by postačilo si Grónsko pronajmout, třeba na 100 let. Jenže abyste mohli zvrátit držbu podmořských parcel, potřebujete Grónsko vlastnit. Jsou jen tři pobřežní země, které si mohou reálně nárokovat dno Severního oceánu: Rusko, Kanada, Grónsko. A USA po anexi největšího ostrova se nepochybně zaměří na Kanadu. Pokud USA získají i Kanadu, dosáhnou ve vztahu k Rusku přijatelný poměr 47 ku 53 co do rozsahu vlastnictví pobřeží a oceánských pozemků. Evropanům došlo až v posledních týdnech, o co se tu hraje. Evropa bez Grónska je nýmand, kontinent bez budoucnosti, jako Afrika v 19. století.

EU, Německo, Francie, všichni jsou v koutě. Potřebují Rusko na své straně; za situace, kdy Kreml už akceptoval, že na Severu zbydou jen dva hráči. Evropská nomenklatura tak má palčivé úkoly: Za prvé, změnit negativní nazírání obyvatelstva na Rusko; za druhé, najít někoho, s kým bude Putin mluvit a kdo ho přesvědčí, že Evropu potřebuje.

V úterý 13. ledna vyšel v Berliner Zeitung článek, který vykresluje ukrajinské vojáky bojující proti Rusku ne jako obyčejné nazi, ale jako ultra nacisty, vedle kterých i jednotky SS působily jako modré přilby. Pozor, Berliner Zeitung není plátek AfD, jsou to liberální provládní noviny s obrovským nákladem, masmédium. Lze očekávat, že zpráv tohoto typu bude více a více. Slovy kancléře Scholze, nastává tektonická změna v mezinárodních vztazích. Ostatně i samotná AfD mění v těchto dnech rétoriku. Odklání se od bezvýhradné podpory Trumpa a dává najevo, že je s CSU/CDU připravena státotvorně hájit důstojnou (a holou) existenci Německa. Tak je to vážné.

Konečně k Orbánovi. Jediný Evropan, kterého prezident Ruské federace vyslechne a možná i poslechne. Před Vánocemi se pokoušel spojit francouzský prezident Macron s Putinem, nezadařilo se. Kreml jen oznámil, že budou hledat termín. Dosud ho nenašli. Prostořeká paní Zacharovová se nechala slyšet, že Emmanuel Vladimira Vladimiroviče lidsky velmi zklamal. Existují jen čtyři lidé, kterým Putin bez okolků na první dobrou zvedne telefon: Trump (USA), Si Tin-pching (Čína), Módi (Indie) a Orbán (Maďarsko). Evropa tak potřebuje Orbána. Orbána, kterému hrozí, že v dubnu přestane být premiérem. Opozice mu vytýká, že je málo maďarský! Že je proslovenský a proslovanský. Hitem volební kampaně jsou Benešovy dekrety, opozice je chce zrušit, kdežto v Orbánově chápání je to 80 roků starý a vyčpělý dokument, jehož vytahování mu jen komplikuje vztahy se spojenci (Česko a Slovensko). Nemá to Viktor lehké.

Ještě vloni v Evropské komisi jásali nad maďarskými předvolebními průzkumy. Dnes je děsí. Co s Orbánem, když prohraje volby? Flek řadového komisaře Viktor nevezme. Ursula von der Leyen to ví, a ví, že palácovému převratu nezabrání. Zní to absurdně, Orbán předseda Evropské komise. Tisíce bruselských byrokratů, dobře placených, avšak přehlížených s pochybnou autoritou, cítí šanci. Enfant terrible Orbán v čele Komise by jim dodal lesku. Najednou by je americká i ruská administrativa mohla brát vážně. Proti je Ursula. Maďarské volby konajíce se před rokem, to by na Budapešť dopadaly biblické rány – sankce, vykonatelná rozhodnutí, stopka pro čerpání fondů, atd. Dnes je vše jinak. Von der Leyen prahne po tom, aby volby v Maďarsku proběhly „objektivně“, proto její Komise zmrazila po dobu volební kampaně všechny spory s Maďarskem, zastavila vymáhání pokut po Maďarsku, a uspíší výplatu 16 miliard euro určených na bezpečnost. Hlavní je nestrannost a nezávislost voleb v Maďarsku! Co když to nepomůže, kam s Ursulou? Jsme s ní na stejné lodi, Česko, Slovensko a von der Leyen potřebují, aby Viktor Orbán zase vyhrál. A všichni doufáme, že Viktorova výřečnost přiměje Vladimira Putina změnit názor. Nemusí to stačit, Donald Trump se vidí jako americký Caesar. Budou Evropané financovat Bruta?

Autor článku napsal i román Hamižnost